Letopisy Luciuse Malfoye

13. října 2013 v 14:14 | Abigail Osbourne |  Překlady od Theo
Pro všechny milovníky Luciuse Malfoye tu mám jednu vtipnou perličku z dílny naší milované Theo. Vřele doporučuji! Povídka se mi hrozně moc líbila.
Povídka má kapitol více, ale jelikož není ještě jisté, zda bude Theo v překladu pokračovat, dá se brát i jako jednorázovka :D

Autor: Fyrie
Překlad: Theo
Pár: není
Varování: vtipný Lucius a tupá Narcisa



Kapitola 1 - Plán

28. červen 1992

Vlasy ve znamenitém stavu. Ďábelský pohled příslušně děsivý (díky němu začal Draco během snídaně fňukat - příjemně začatý den). Hábit perfektní. Zadek ve výborné formě.

Dnes jsem započal psát toto, mé letopisy (ne deník - deníky jsou holčičí. Já jsem zlý grázl, tudíž naprosto neholčičí). Alespoň si Narcissa přestala stěžovat, že vůbec nepoužívám její vánoční dárky. Do budoucna musím o něco jasněji naznačovat, že bych si více nežli další diář přál Porsche. Nejlépe stříbrné s hadem na kapotě.

Hadi jsou velice šikovní. Nesmím zapomenout Dracovi jednoho pořídit. Velkého. S pořádnými zuby. Budu nanejvýš pobaven, jestli začne ječet jako holka. Potom rozhořčen, neboť pro ďábelského dědice se nehodí, aby ječel jako holka.
Pokud to však není ďábelský dívčí jekot.
Musím zjistit, zda něco takového existuje.

Plány pro dnešní den - nic vzrušujícího. Půjdu lovit. Mohl bych najít nějaké Mudly. Dle mého názoru je velmi zábavné pronásledovat je po pozemcích a šťouchat do nich klackem, ale Pánovi Zla to nikdy nepřiznám.

Brzy budu nucen prodat Borginovi některé z oblíbených hraček Pána Zla. Chodba, jídelna a obývací pokoj jsou přeplněny. Předměty temné magie jsou již strašlivě pasé. Také strašně páchnou. Radši bych měl pěkné Porsche. Stříbrné. Možná už jsem ho zmiňoval. Velmi dobře by vypadalo před mým domem. Hlavně se mnou na předním sedadle. Můj zadek a vlasy by s ním velmi dobře ladily.
Dostanu jedno k Vánocům.
Jestli obdržím další deník, zavraždím svou manželku tak, aby to vypadalo jako nehoda.
Nechám jí se zadusit pod lavinou deníků.
Zábavné, ale příliš neobvyklé na nehodu.
Zvážím i jiné možnosti.

Poznámka: syn se zdá být příliš nevinný. Jsem si jistý, že jsem zahlédl svatozář vznášející se nad jeho hlavou. Nutno zajistit seznámení s magazínem Playwizard (nebo Playwitch, pokud tak orientován. Pokud je tak orientován, zabít (tak aby to vypadalo jako nehoda - musím zapracovat na způsobech nenápadných úmrtí) a pořídit nového dědice) dřív, než bude příliš pozdě na jeho obrácení na naši stranu.

Také je potřeba pracovat na zlomyslné spratkovitosti. Musím se synem navázat vztah a zajistit jeho trénink pro temnou stranu. Remcání-jako-děsný-bastard speciální přátelská činnost otce a syna. Už jsem to odkládal až příliš dlouho. Musím si se synem domluvit sraz a vytrénovat jeho sarkastický důvtip.
Na druhou stranu - zaslechl jsem rodinného přítele, jak o něm mluví jako o "malém arogantním smrkáči" a "mrňavém zlomyslném protivovi". Pocítil jsem pýchu s nádechem zla. Seslal jsem na přítele cruciatus za neslušné vyjadřování se o mém synovi. Zle jsem se zasmál jeho bolesti.
Zlo je zábava. Zlo je nošení černé v létě. Zdá se to hloupé, vypadá to zatraceně skvěle.

Zpět k problému se synem.
Tvaruje se dobře. Lehce vychrtlý a mrzutý. Obličej moc ostře řezaný. Vypadá až příliš jako matka. Doufám, že se z něj stane hrdlořez, než se Pán Zla navrátí. Je velmi potupné mít syna, co vypadá jako rozmazlená holka s nádhernými vlasy.

Také musím vymyslet, jak syna udělat o něco méně roztomilého. Možná by fungovalo, kdyby si přidal více toho odporného gelu do vlasů. Vzhled jako panák Ken je přijatelný. Synovy ďábelského grázla jako já se nesluší vypadat roztomile.
Napíšu později.
~~~*~~~

3. červenec 1992

Vlasy - bez komentáře. Ďábelský pohled neobyčejný (ověřeno v zrcadle - téměř jsem se strachy pochcal). Hábit zaprášený. Zadek pohmožděný a… bolavý.

Kéž bych byl svobodný. Manželka mi přináší jenom samé problémy.
Dá mi knihu, poté se rozhodne, že ji nepotřebuji, zrovna když se já rozhodnu ji použít.
Nesmím zapomenout poslat příště skřítky do podkroví odklidit těla, než se tam opět přemění ve sliz a prach. Nepříjemné, lepkavé pokrytí bot. Spletené vlasy. Hábit… už nemá takovou cenu jako předtím.
Tím je to vyřešeno.
Zabiju svou ženu. Nehoda nebo ne, zabiju ji.
Hůl nutně potřebuje naleštit.
Pitomá ženská.

"Ale Luci," uculila se (smrt zasluhující zločin. Stejně jako kupování debilních deníku každý debilní rok. Culení a to jméno. Grr. Brutálně jí zabiju.), když jsem jí řekl, že můj pád (z podkroví na velmi tvrdou kamennou podlahu a na jednoho domácího skřítka) byla její vina. "Vždyť jsi ten deník stejně nepoužíval."

Samozřejmě. Já hlupák. Že jen jsem si to neuvědomil. Inkoust poznamenán brkem na listy pergamenu ve zvláštních útvarech všeobecně známých jako slova by přece nemohl nikomu napovědět, že kniha je vlastně používána.
Debilní, tupá, debilní ženská.
"Ty jsi jí dala do podkroví," říkám jí a s úsilím se pokouším ničím nehodit - možná tou židlí vedle mne - po její hlavě.
"Říkala jsem si, že tu jen překáží."
Spolu s dalšími patnácti deníky co jsi pořídila, hloupá ženská.
Zbytečné dohadování. Manželčina jediná mozková buňka je očividně v opravně.
Rozhodnul jsem se trucovat ve studovně, z dosahu mé debilní manželky. Ušetří to víc času a energie než vrhnutí židle na její hlavu. Také mi to získá čas k znovudobytí ztracené hrdosti, kterou jsem ztratil během přistání na domácím skřítkovi v té nejpotupnější pozici.

Bolí mě zadek.
Nikdy jsem si nevšiml, že nos domácích skřítků je tak dlouhý a tvrdý.
Konečně už rozumím, proč má manželka ve tváři ten otravně laciný úsměv vždy potom, co jeden z nich uklidí ložnici.
Zabiji manželku a domácího skřítka (špinavá, zvrhlá malá věc) co nejdříve.
A možná syna.
Až dorazí Porsche.
S hadím emblémem.

Možná jsem to už někdy zmínil. Zdá se, že jsem k tomu mudlovskému vozidlu přilnul.
Aha! Srazím ženu, skřítka a syna na zahradě před domem a obhájím se tím, že nerozumím mudlovskému ovládání kol a řízení. Ha! Vyřešil jsem tajemný problém náhodné smrti.
Ale, na ministerstvu již vědí o řidičských průkazech.
Sakra.
Nutno najít řešení.
Napíši později. Musím trucovat a nanést krém na pozadí.
~~~*~~~

18. červenec 1992

Vlasy - nalezl jsem roztřepený koneček. (Zavolám Carlose, aby se mi na to podíval. Velmi traumatizující zážitek.). Ďábelský pohled jen stěží uspokojující. (Musím zvýšit vyzařování zloby. Jeho zlý potenciál slábne. Jaké zklamání.) Hábity - nové, hezké a velmi drahé. (A manželka v tom svém vypadá tlustá. Cha! Jsem na sebe pyšný!). Zadek už je opět pružný jako dřív.

Synův postoj se zlepšuje.
U snídaně s manželkou a synem jsem si četl noviny. Okomentoval jsem synův nedostatek osobní hygieny (sprcha, sauna a dvě koupele denně není nikdy dost). Syn po mě střelil podlým a velmi zlým pohledem.

Věřím, že je ještě pořád nesvůj ohledně dodatečného vlasového gelu.
Pohled, přestože nebyl děsivý, je vylepšením oproti trucovitému zavrčení.
Byl jsem značně ohromen.

Naneštěstí však ohromený a hrdý otcovský úsměv, o který jsem se pokusil, zmutoval v temný, prudký pohled, který naznačoval smrt a zlo (vždy, když si to přejete nejméně).
Syn se ihned přikrčil. (Ó ano, stále ještě mám ten dar!)
Ale, přikrčení bylo minimální.

Stále jsem ohromen vylepšením synova pohledu. Učí se dobře. Brzy v lekcích přistoupíme k jemným výhružkám.
Posměšky na výbornou, ale ve vyhrožování a prohnanosti zaostává. Jemné výhružky a prohnanost, Smrtijedovi přátelé. Syn je jemný jako cihla skrz okno. To se musí co nejdříve změnit.
Velice vzrušující postup.
Brzy poznamenám další vývoj.

~~~*~~~
26. červenec 1992

Vlasy decentní. Ďábelský pohled méně než adekvátní (na vině je dobrá nálada. Tu nenávidím). Hábit pěkný. Zadek velmi pěkný (proto ta nálada - sakra. Musím vyhledat pravidlo, které říká, že ďábelští spratci nesmí být šťastní. Grr. Jsem ďábelský. Budu se pokoušet se také náležitě chovat.)

Velice dobrý den. Vytvořil jsem ďábelský projekt během úklidu šéfových ďábelských hraček, vymyslel plán, cítil se příslušně ďábelsky, nepřístojně se zachechtal, cítil se trapně a umučil domácího skřítka, který byl svědkem onoho chechotu. Nobby, nebo jak se to jmenovalo. Věřím, že nikomu nic neřekne. Jestli ano, zabiji to (není nutno z toho dělat nehodu - pořád pracuji na možných nehodách. Je to obtížnější, než bylo prve očekáváno).

Zpět k plánu. Vše jsem to udělal. Připravil. Uvedu to do pohybu během příštích dvou týdnů. Cítil jsem se docela chytře. A manželka mi do ničeho nemluvila. Ó ano. Můj nehmotný šéf by na mě měl být pyšný.
Snad to klapne.
Jinak se budu cítit dosti hloupě.
Svedu to na ženu.

Zabiju ji tak, aby to vypadalo jako nehoda, pokud nutno. Jinak to udělám pro zábavu.
(Nechal jsem nenápadnou zprávu pro "Santu" na katalogu s auty na manželčině posteli. Zakroužkoval jsem stříbrné Porsche červeným inkoustem a nakreslil velkého hada na kapotu. Velmi nenápadné. Doufám, že to pochopí. Se zabitím počkám do Vánoc. Musím zjistit, jestli to Porsche dostanu. Nemůžu se dočkat. Jestli to zase bude deník, přikročím na brutální smrti. Do háje s nehodami.)

Každopádně, zpátky k plánu.
Mám knihu Pána Zla. Zprvu považována za posedlou. Čistě náhodou jsem na ní rozlil inkoust (ale stále nedokážu naplánovat smrt, co vypadá jako nehoda - musím se více snažit). Písemně mi vynadala. Považoval jsem jí za velice neomalenou. Poté jsem si něco uvědomil. Kniha je zlá a píše mně. Musí to být Pánův tajný plán k znovuzrození. Věřím, že jí před smrtí několikrát zmiňoval.
Měl jsem plán uvést do pohybu okamžitě po jeho smrti. Zapomněl jsem. Zrovna jsem byl u kadeřníka (Jsem blond. Pamatuj si to.)

Uvědomil jsem si, že mám ve svých rukou potenciálně temný artefakt a pocítil pýchu. Ďábelskou, samozřejmě, než jsem si vybavil příkazy Pána Zla. Ups.
No, lepší pozdě než nikdy.

Okamžitě to uvedu do chodu a vesele si promnu ruce, až se Temný Pán vrátí a poplácá mě po zádech za mou chytrost a moudrost, potom ho budu sledovat, jak zabíjí manželku za to, že je hloupá blonďatá coura. Taky se budu smát jako maniak.
Doufám, že Pánu nevadí dvanáctileté zpoždění. Svedu to na manželku. Manželka je velmi, velmi, velmi hloupá. Manželka to uklidila, protože manželka je vážně hloupá. Zabije manželku za blbost (možná strčí z pěkného útesu…)

Našel jsem knihu v podkroví po letech hledání. Byl jsem opravdu nadšený. Uspořádal jsem párty, abych řádně oslavil návrat knihy do mých rukou. Býval bych začal s plánem hned, kdyby jen manželka nebyla tak hloupá.
Dobrá výmluva.
Doufám, že tomu Pán Zla bude věřit.
Pán Zla vypadal jako had s problémem s kontaktními čočkami a přesto uvěřil, když mu bylo řečeno, že je fešák.
Té omluvě uvěří. Hlupák.

Musím najít přijatelnou hloupou veš, které bych tu knihu mohl dát.
Zvažuji, že ji předám synovi (syn je hloupý jako manželka), ale raději bych se vyhnul dalším střetům s manželkou za účelem stvoření dalšího dědice. Špatně se soustředím, když vidím, jak je její zadek menší než můj. Raději bych měl dívku s větším pozadím. Manželka připomíná mop.
Musím se ubránit nutkání použít manželčinu hlavu k mytí podlahy.
Také se musím ubránit nutkání strčit hůl skřítkovi do zadku a použít ho k umytí podlahy.
Nerad bych znečistil hůl.
Musím uvažovat a plánovat. Potřebuji nějakého hlupáka, ale ne z rodiny. To mi vcelku dost zužuje výběr.

Možná nějak synův spolužák.
Potřebuji někoho malého a hloupého.
Někoho, kdo bude považovat knihu, co píše urážlivé věci, zábavnou - musím Pánu Zla připomenout, že jeho slovník nebude řádně oceněn dětmi synova věku a nezáleží na tom, jak moc jsou osiřelí.
Stejná výmluva, jiný den.
"Ale má matka zemřela," řekl a smutně popotahoval svým hadím nosíkem, když mě žádal, abych se k němu přidal. Lítost a přemlouvání - jeho dvě zbraně. Přišlo mi to velmi zábavné, ale ne tak zábavné jako jeho obličej.
"Já jsem zabil svoji. No a?" řekl jsem já.
To bylo poprvé, co v sobě Pán Zla nenašel odpověď.
Já jsem dostal facku za drzost.
Také jsem si získal pověst nejchytřejšího Smrtijeda. V tu chvíli jsem se rozhodl, že ta práce není zase tak špatná.

Nemůžu si pomoci nepřemýšlet o inteligenci titulu Smrtijed. Jedení smrti jde proti jejímu všeobecnému účelu. Smrtiměřič by byl přijatelnější název. Nebo Smrtivraceč.
Zmíním to na příštím srazu.
Teď musím však pokračovat v plánu.
Spolu s Pánovou knihou a "náhodnou" smrtí manželky, syna a nespolehlivého, dlouhonosého domácího skřítka.
Další vývoj událostí napíši později.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám Letopisy?

Ano
Ne

Komentáře

1 sisi/ctenar sisi/ctenar | Web | 9. ledna 2014 v 22:57 | Reagovat

NÉÉÉÉ proč Lucius !:DD XD opravdu v sebezapření ač ted nadšena jsem se rozhodla si to přečísT! :D ty víš jak pobavit !:D

2 LuciusMalfoy LuciusMalfoy | 31. ledna 2015 v 21:19 | Reagovat

Celkem výstižný :D. Mimochodem, na Vánoce jsem dostal další deník a ponožky,  grrrrr.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama