Vzpomínáš?

4. května 2013 v 19:13 | Abigail Osbourne |  Jednorázovky

Zde jenom takové malé drabble. Není to nic převratného. Snad se bude líbit. :)

Pár: HP/SS, (HP/DM, ale z povídky přímo nevyplývá)
Varování: Sentimentální; Severusovy, spíše smutné, myšlenky
Přístupnost: pro všechny

Miloval jsem tě.

Vzpomínáš si?
Miloval jsem tě tak moc, že bych za tebe položil život. Udělal bych cokoliv, abych tě učinil šťastným!
Myslel jsem, že mě taky miluješ.

Vzpomínáš si?
Bylo pro mě obtížné přiznat si své city k tobě. Vlastně, celá ta situace byla obtížná. Ale udělal jsem, co bylo třeba… Kvůli tobě.
Myslel jsem, že jsi se mnou šťastný…

Vzpomínáš si?
Když na to pmyslím… Můžu polknout, ale knedlík v krku nezmizí. Proč jsi mi to udělal? Kéž bych jen mohl zapomenout. Ale nejde to, na to tě mám až příliš rád. Ano stále mám. Možná kdybys chtěl, tak bych tě i vzal zpět nehledě na to, že jsi mě zradil.

Vzpomínáš si?
Ale ty nechceš. Nechápu jak jsem mohl být tak hloupý. Jak jsem si jen mohl myslet, že bys mě skutečně miloval. Mě? Umaštěného, starého mizeru. Já naiva jsem věřil tvým slovům.

Vzpomínáš si?
Poprvé v životě jsem se cítil šťasten a milován. Teď už vím, že neoprávněně. O to smutnější je skutečnost, že na tyto okamžiky stále vzpomínám, jako na chvíle, kdy ke mně poprvé někdo choval takovéto city. I kdybych to mohl vzrátit zpět, neměnil bych.

Vzpomínáš si?
Možná jsi mě měl rád, tedy zpočátku asi ano. Ale rozhodně si mě nemiloval.

Vzpomínáš si?
Láska vypadá jinak, Pottere.

Vzpomínáš si?
Časem si to uvědomíš. Tedy, doufám v to. Pro tvé vlastní dobro. Já budu čekat.

KONEC

Napsáno na motiv básně Sentimentální rozhovor:

Zahrada pustá, chladem strnulá.
Dvojice rovna ten kout minula.
Oči jsou mrtvé a rty zetlívají,
je sotva slyšet, co si povídají.
Zahrada pustá, chladem strnulá.
Dva přízraky zvou stíny z minula :
"Vzpomínáš na to dávné opojení?"
"Proč vzpomínat si na to, co už není?"
"Zdali tě ještě srdce zabolí,
slyšíš-li jen mé jméno?"
"Nikoli"
"Ach, tolik blaha nikdo nevysloví,
když jsme se líbávali!"
"Možná, kdoví!"
"Nebe se skvělo, rostla naděje!"
"Je po naději, nebe temné je."
Trávy se v chůzi sotva dotýkají
a jen noc slyší, co si povídají.


- Paul Verlaine

Pozn.Aut.: Tu báseň totálně zbožňuji. Dnes mi nějak pořád zněla v hlavě a když jsem začala psát povídku, nějak mě nechtěla opustit.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbilo se?...

Ano
Ne

Komentáře

1 Theo Theo | 4. května 2013 v 21:32 | Reagovat

Rimbaud <3 <3

2 Abigail Osbourne Abigail Osbourne | E-mail | Web | 4. května 2013 v 21:56 | Reagovat

[1]: Taky ho miluju :) <3

3 Bobina Bobina | 5. května 2013 v 12:02 | Reagovat

Hezké, vypadá to, že mu Potter vše vrátil i s úroky, chudák Severus, nedočká se ve svém životě nikdy klidu a lásky.
Ten obrázek je nádherný, bohužel takový krasavec Severus nebyl.

4 Abigail Osbourne Abigail Osbourne | E-mail | Web | 5. května 2013 v 14:16 | Reagovat

[3]: Ne, on byl ještě krásnější :)... tady nemá ani výrazné lícní kosti ani orlí nos. Moc děkuji za komentář (:

5 xlovexx xlovexx | 7. května 2013 v 23:22 | Reagovat

Moc povedené drabble... Opravdu krásné. Tá báseň je bezvadná, čtu ji poprvé a jsem ráda, že jsi i ji sem přidala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama