Kapitola první

20. května 2013 v 18:22 | Abigail Osbourne |  Na okraji jámy lvové
Po dlouhé roční pauze jsem tu zpět s (přejmenovanou) povídkou Na okraji jámy lvové. Snad už k žádné tak dlouhé pauze nedojde, i když neslibuji, že se sem tam o pár dní neopozdím. Ale už dost tlachání, snad se vám bude povídka líbit. Opět vás prosím, alespoň o ohodnocení povídky hvězdičkami, děkuji.

Povídku bych ráda věnovala všem, komu se líbila a kdo jí komentovali zvláště pak Nade, Hajmi, Ilay, anonymce9, Theo a mekare, která mě k pokračování v povídce doslova dokopala.

Kapitola první
Smířlivé přijetí bezvýchodné situace

Byl pozdní večer 19. Července. Nad Bradavicemi zapadalo slunce a budilo tak dojem věčného klidu a míru. Dokonce i vrba mlátička nastavovala své větve posledním paprskům slunce, než aby se věnovala šlehání paní Norisové, která si o její kmen labužnicky otírala hřbet. Dokonce i Trelawneyová vykoukla z vršku astronomické věže a slepě mžourala do zapadajícího slunce.
Všude bylo posvátné ticho.

Tedy, výjimkou byla Brumbálova pracovna, ze které se ozýval velmi hlučně a rozhořčeně mluvící hlas. Tento hlas patřil muži, který si ani v nejmenším nevšiml krásy a pohody, kterou vytvářelo pomalu mizející slunce. Na to byl až příliš rozzlobený. I když on by si toho s velkou pravděpodobností nevšiml, ani kdyby právě nekřičel na smutně vyhlížejícího Brumbála.
"Ne! Ne! Ne! A znovu ne! Albusi to nepřipadá v úvahu!" říkal naštvaně, zatímco si to rázoval ředitelovou pracovnou sem a tam.

"Severusi…"

"Je to arogantní, protivný, odporný, nesnesitelný, brýlatý, otravný, negramotný…"

"Severusi…"

"… imbecilní, nezralý, idiotský, dětinský, neandertálský, primitivní, zdegenerovaný a neotesaný
spratek."

"Tak DOST!" zvýšil nečekaně hlas Brumbál, čímž přiměl rozčíleného Snapea zmlknout.

"Omlouvám se Ablusi, ale ty víš stejně dobře jako já, jak moc toho kluka nesnáším. A naše nenávist je vzájemná. To si opravdu myslíš, že by Potter s něčím takovým souhlasil?" zeptal se sice posměšně, ale už o něco klidněji mistr lektvarů.

"On už to udělal Severusi," řekl Brumbál.

"Vždyť my spolu nevydržíme v jedné… počkat, cože si to říkal?" Překvapeně se zastavil Snape.

"On už s tím souhlasil Severusi. Nebyl z toho příliš nadšený, ale uznal, i když neochotně, že je to jediné možné východisko," prohlásil Brumbál.

"To teda není!" Snape ignoroval své překvapení z toho, že s tím ten malý skrček souhlasil "co třeba Weasleyovi? Určitě by si chlapce s radostí vzali na prázdniny k sobě, hm?"

"Bohužel Severusi, Weasleyovi odjeli na celé dva měsíce do Rumunska navštívit Charlieho. A i kdyby zůstávali zde v Doupěti, nemohl bych jim přivodit další starost navíc. Víš moc dobře, že to teď nemají lehké," odpověděl posmutněle ředitel.

"Tak tu starost přidělá mě, jako bych jich měl málo," zamumlal si pod fousy Snape. "A co třeba Hagrid? Ten by Potterovu společnost určitě přivítal," navrhl zoufale další možné řešení.

Brumbál si jen povzdechl. "Poslal jsem Hagrida vyjednávat s obry. Tentokrát do Ruska, potřebujeme co největší množství lidí na naší straně. Válka se blíží, můj drahý chlapče, ale to sám moc dobře víš."

Tentokrát Snape souhlasně pokýval hlavou. V tom měl ředitel naprostou pravdu, válka je na spadnutí. Udělal jen dobře, že poslal Hagrida vyjednávat o dalším spojenectví. To ale neřešilo jeho zoufalou situaci. Kdyby tak ještě žil ten prašivý pes, ten by se o svého kmotřence nadšeně postaral, ale on si musel před rokem zemřít. Lupin byl rovněž na vyjednávací misi v Argentině a McGonagalová kdesi na líbánkách se svým novým manželem.

"A co ty Albusi, ty by ses o Pottrera postarat nemohl?" zeptal se, ale věděl, že je to dopředu prohraná bitva.

"Ne, Severusi, nemohl. I když bych hrozně rád…" odmlčel se na chvíli ředitel "…ale nejde to. Mám teď něco důležitého na práci. Když se mi to podaří, budeme zase o krok blíže k vítězství, drahý chlapče."

Snape poraženecky svěsil ramena.

"Tak ať se Potter vrátí ke svým příbuzným," navrhl ještě "stejně jsi mi ještě neprozradil, co se vlastně stalo."

Brumbálovýma očima na chvíli probleskl vztek, který byl však rázem nahrazen takovým smutkem, jaký u něj Snape snad ještě neviděl. "Udělal jsem chybu, Severusi. Obrovskou chybu. Slečna Gangerová za mnou několikrát byla a stěžovala si, že s Harrym jeho příbuzní špatně zacházejí. Já jsem jí vždy ujistil, že se určitě nejedná o nic vážného, ostatně Harry nikdy nic ani nenaznačil… Měl jsem si to ale blíže ověřit. Každopádně co se tvého návrhu týče, ne. Harry se tam už nikdy nevrátí, o to se postarám."

"Rozmazlený spratek," pomyslel si v duchu Snape.

"Jde jen o jedno léto Severusi, i když bych teoreticky mohl nechat Harryho samotného na Grimoudově náměstí, nemyslím si, že by to bylo vhodné. Harrymu by to jen zbytečně připomínalo Siriusovu smrt. Navíc by nebylo bezpečné nechat ho bez dozoru. A ty ses o chlapce vždycky staral Severusi, i když si to odmítáš přiznat. S tebou by byl v největším bezpečí." Prosebně na něj upřel pohled ředitel.

"Tak dobrá," souhlasil nakonec "ale bude se mi klidit z cesty. Bude si vypracovávat své domácí úlohy a věnovat se studiu. Stejně to potřebuje jako sůl!"

"Skvěle!" zaradoval se Brumbál. "Děkuji ti Sverusi, vážím si toho."

"Csss, ´váží si toho´, ale že by mi třeba zvýšil plat, to ne!" zanadával v duchu Snape.

"Dobrá, kde je? Ať mám tu nepříjemnou záležitost za sebou."

"Čeká v nemocničním křídle. Poppy už ví, že se pro něj zastavíš," spiklenecky na něj mrkl ředitel.

Ten starý intrikař celou dobu počítal s tím, že budu souhlasit! Jak typické. Ostatně, vyšlo mu to. Stejně jsem se chtěl za Poppy zastavit ohledně lektvarů, které potřebuje připravit na další školní rok. Jen by mě zajímalo…

"V nemocničním křídle?" tázavě pozvedl obočí profesor lektvarů.

Všechna radost, která se na chvíli usídlila na Brumbálově obličeji zmizela, jako když švihne kouzelným proutkem a Snape v tu chvíli litoval, že svou otázku položil. Ne, že by byl nějak soucitný, ale nechtěl přidělávat řediteli vrásky, už tak jich měl až dost.

"Když jsem ho našel, byl skoro mrtvý. Poppy konstatovala zlomeninu klíční, obou loketních, jedné pažní, stehenních a vřetení kosti. Dále měl zlomená čtyři žebra, protrhlou plíci, otřes mozku s lehkým poškozením lebky a přeraženou dolní čelist. Měl neskutečné štěstí, že se mu nepoškodila páteř. S tím bychom nemohli nic dělat, ale takhle si týden poležel na nemocničním křídle a je zase zdráv. Muselo být opravdu nepříjemné, když mu všechny ty kosti srůstaly.
Sverus nad tím výčtem zranění jen vykulil oči, což ale rychle zamaskoval posměšným dotazem, zda ten nekňuba snad skočil ze střechy. Nad tím Albus jen smutně pokýval hlavou a prohlásil, že to už je Harryho příběh a jestli ho bude chtít Snapeovi prozradit je jen na něm. Jak Brumbálovská odpověď. To jste se spíše mohli snažit nalákat vlkodlaka na kus pomeranče, než dostat z Abluse Brumbála kloudnou odpověď.

"Dobrá, uvidíme se pozdeji, Severusi," pobídl ho ředitel k odchodu.

Snape jen zavířil pláštěm a svižným krokem se vydal do nemocničního křídla. Za ním se stále nesly mumlané nadávky mířené na Harryho Pottera, Albuse Brumbála, Siriuse Blacka a spoustu dalších, ale hlavně na sebe samého, že se zase nechal vtáhnout do takovéto bezvýchodné situace.


 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka NOJL?

Ano
Ne

Komentáře

1 Agnes Agnes | 21. května 2013 v 8:47 | Reagovat

Vždycky mě pobaví Severusova slovní zásoba. Je jako chodící Tezaurus :-D Když čtu snarry anglicky a Sev se vyjadřuje typicky snapeovsky, naprosto se dokážu vcítit do Harryho, protože mu bez překladače taky nerozumím ani slovo.
Co bych tak napsala k povídce? Chudák Harry, snad to bude se Snapem o něco lepší...

2 weras weras | 21. května 2013 v 16:03 | Reagovat

První kapitola byla sice krátká,ale nadhazuje zajímavé(i když známé)téma.Prostě jsem moc zvědavá,jak bude tentokrát děj pokračovat.Těch zranění u Harryho bylo opravdu hodně,takže si asi neužil nic dobrého.Snad se ted už bude mít líp. Malý dotaz - nejhorší  je čekat na kapitoly příliš dlouho,doufám,že to tak nebude,takže děkuji!!!!!

3 Mája Mája | E-mail | Web | 21. května 2013 v 17:28 | Reagovat

Zdá se, že jsem objevila další oblíbenou povídku. Začátek se mi líbí a budu netrpělivě očekávat pokračování. S tou střechou už jsem něco podobného četla, ale už je to dlouho. Severusovu slovní zásobu ti závidím. Tolik přídavných jmen bych asi dohromady nedala :D
Doufám, že se nebudeš zlobit, když si tě přidám do oblíbených odkazů (to abych tě lépe našla příště) :-)

4 Abigail Osbourne Abigail Osbourne | E-mail | Web | 21. května 2013 v 17:47 | Reagovat

[1]: Moc děkuju!

[2]: Nojo, já nejsem moc autor píšící dlouhé kapitoly (nějak mi to nejde). Jinak když vše půjde podle plánu měli by přibývat každý týden. Je to dlouho? Moc děkuji za komentář, potěšil mě.

[3]: Jé, tak to mě hrozně těší! Jsem poctěna! (opravdu? to jsem doufala, že střecha bude neotřelá). Moc ti děkuji za komentář ;)

5 Sitara Sitara | 21. května 2013 v 22:41 | Reagovat

Příjemný rozjezd :-)
Severus mě bavil a moc se mi líbil ten popis na začátku, obzvlášť:

Dokonce i vrba mlátička nastavovala své větve posledním paprskům slunce, než aby se věnovala šlehání paní Norisové, která si o její kmen labužnicky otírala hřbet.

Krásné! Děkuju :-)

6 Abigail Osbourne Abigail Osbourne | E-mail | Web | 22. května 2013 v 8:03 | Reagovat

[5]: Moc děkuji za tak hezkou reakci :D

7 sisi/ctenar sisi/ctenar | Web | 13. srpna 2013 v 23:58 | Reagovat

a ty jsi se kakabusovitě rozhodla nepokračovat! :D no neštvat mi !:DDDDDD

8 Augustynka Augustynka | E-mail | 5. ledna 2016 v 21:33 | Reagovat

Ty mu teda dáváš, to se musí nechat!

9 rusalka rusalka | 16. května 2016 v 12:15 | Reagovat

Chechtám se a nemohu přestat. Dostala mě ta  věta:"To jste se spíše mohli snažit nalákat vlkodlaka na kus pomeranče, než dostat z Albuse Brumbála kloudnou odpověď." Nevím do jsem vypila, asi příliš silný černý čaj. XD
Jinak jsem moc ráda, že jsem našla tyto stránky, protože to tu vypadá na dost kvalitní povídky a to je dnes již vzácnost. Moc se těším na charakter postav. Dík.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama