Letní láska

10. dubna 2013 v 21:30 | Abigail Osbourne |  Glosy jednorázové
Autor: Lilly
Glos: Abigail
Pár: HG/OMP
Varování: Autorce bylo odhadem 10-13 let, podle toho to taky vypadá. ;)

Glosy asi nejsou tentokrát asi příliš originální, ale snad si to i tak užijete :). Na chyby jsem se nějak vykašlala, nemám na to nervy ani náladu ;). Snad vás příliš nezmate změna barvy mých zdejších glosů, ale ta červená hrozně křičí. Myslím, že tato barva je pro oči příjemnější.



LETNÍ LÁSKA

Sedím ve vlaku a dívám se z okna. Pozoruji ubíhající krajinu a vzpomínám na to, jak tomu trollovi v prváku Harry vytáhl z nosu nudli dlouhou jak Brumbálův vlas. Vracím se do minulosti, párkát obrátím Obraceč času v ruce a…. Ne, příliš vzdálené, až moc na tak krátkou větu nesmyslně oddělenou těčkou, já vím… ale nemůži si pomoci, taková už jsem. Už jsem skoro tam, kde toužím být, když mě z mého snění vytrhen (o kohen) něčí hlas. Je to Harry s Ronem. "Hermiono, na něco jsme se Tě ptali." řeknou vyčítavě. Já se jen omluvím a kluci si dál povídají o famfrpálu a já se mohu vrátit ke svým prázdninám, nejspíš nezatoužili svou otázku zopakovat, na mé odpovědi by jim stejně nezáleželo. Fandím totiž Divým Včelám z Norfolku. Vše se stalo takto. První měsíc moji rodiče byli pryč, tak jsem ten měsíc strávila tak skvěle, až jsem ho musela v půlce věty oddělit odstavcem,
v Doupěti. Poté, co jsem se vrátila domů jsem myslela, že na místě snad omdlím smrdělo to tam až hrůza a ty červy na podlaze, no radost pohledět. Naši se nevrátili ze Skotska sami, ale přivezli sebou moji milou sestřenku Jenny. Ne, že by byla strašná, ale nebyl to člověk nýbrž Chiméra, se kterým bych si měla, co říct. (Tak proč to omdlévání?) Zabydlela se a hned asi třetí den mě vytáhla na pláž a pak do baru i přes mé velké protesty. Trpěla jsem jak při mandragořím křiku, když jsem musela ležet na pláži a potápět se u korálových útesů. I když jsem z toho nebyla nějak nadšená, musím uznat, že to nakonec stálo zato. Seděla jsem u baru, když ke mně přišel velice hezký kluk. Šel si objednat a jak čekal na pití, prohodil ke mně, jak se mám. Podívala jsem se na něho a se zdvořilosti odpověděla, že dobře. Pití mu už však přinesli a naše konverzace nepokračovala a když odcházel, já se za ním se zájmem otočila. Mé srdce ve vteřině vzpálo touhou. Ty tři slova mi dočista změnily život! Druhý den na pláži, na kterou jsem šla dokonce dobrovolně, jsem ho zase uviděla. Otočil se a já se nezmohla na nic jiného než na hlasité říhnutí (úsměv). V té chvíly jsem si opravdu připadala trapně a proklínala jsem firmu Coca Cola* za to, že dávají do té sladké ropy tolik bublinek!. Přisoupil ke mně a jako pravý gentlmen mi i podal ruku a představil se. "Krisa, jméno mé, krásná slečno." Automaticky jsem ragovala dalším říhnutím. "Hermiona." Usmál se. Mohu vás pozvat na drink, princezno?" zažertoval. (Cože? Bože proč?!) "Bude mi ctí, můj princi." odpověděla jsem. "Ale napřed budeme muset dát vědět mým královským rodičům.". Začalo to, jako hra, letní flirt nevím, ale bylo to krásné. Pak jsem (ho ale zabila) spolu trávili, čím dál, tím více času. Celé léto patřilo jen nám, ostatní obyvatelé planety Země byli vykázání na na stále mrznoucí jižní pól. Chodili jsme do města, (j)sem tam do nějakého baru a večer na pláž, kde jsme debatovali o všem možném. Pamatuji si na poslední večer nebo-li noc. Povídali jsme si a Kris najednou řekl: "Miluji Tě, princezno." A já jsem stále nemohla pochopit proč mě takto oslovuje. Já si v tu chvíly uvědomila, že ho také miluju. Pohladila jsem ho a při polibku jsem si opět krkla (pardon, nemůžu si pomoct :D) zašeptala, ty dvě magická slova: "Miluji tě." (Nechci vypadat jako hnidopich, ale na "Miluju tě" se odpovídá "Já tebe taky/ne" nikoliv opět "Miluju tě". Nebo se pletu?) Sladce se usmál. A pak jsme se milovali. (No to to šlo hopem, úsměv a hned… ) Bylo to nádherné. Leželi jsme spolu celou noc na pláži aniž by se rodiče či otravná sestřenka nazajímala kde jsem a já k ránu už myslela na to, jak si budeme muset říct sbohem. Na náš poslední polibek nikdy nezapomenu "Hahá to si jen myslíš" zasmál se zlomyslně Alzheimer. Byl plný lásky, něhy, ale také vášně a vzrušení. Tehdy jsem si uvědomila, že neexistují jen knihy a pravidla, ale i zábava a především láska. Na to léto nikdy nezapomenu. Alzheimer mezitím zběsile hledal knihu osudu, ale nemohl si vzpomenout kam jí dal. Teď však jsem již zpět v kupé a otáčím hlavu ke dveřím, protože se otevírají. Do nich vstupuje kluk. (Dám levou nohu za to, že to bude ten její!) Harry se zvedá a mluví s ním a pak se otáčí na nás a říká: "Toto jse Kris a přstupuje do Bradovic do sedmého ročníku." A v tu chvíly si Abigail gratulovala ke své předvídatelnosti mi srdce vynechá úder a já zavírám oči, protože chci vědět zda to není jen sen. Otvírám oči a on....... skáče po kupé a vesele vykrkává abecedu, jako ten první večer na pláži, když se smál mému předešlému říhnutí. Krkání nás bude navždy spojovat.

* Jen chci podotknout, že proti této firmě nejsem nijak zaujatá a jejich ropu piji pravidelně ;)
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Archea Majuar Archea Majuar | Web | 7. května 2013 v 19:31 | Reagovat

Vskutku pěknou práci jsi si dala s glosami :D Zvláště pasáž  ,,ostatní obyvatelé planety Země byli vykázání na na stále mrznoucí jižní pól." se ti povedla :D Děkuji za zpříjemnění dne :)

2 Abigail Osbourne Abigail Osbourne | E-mail | Web | 7. května 2013 v 19:51 | Reagovat

[1]: Jsem moc ráda, že se ti to líbilo :3  to já děkuji za zpříjemnění dne takovým pěkným komentářem :)

3 Profesor Profesor | 27. listopadu 2016 v 22:58 | Reagovat

Pěkná práce s glosami. Alzheimer byl nejlepší.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama