Avocado Kedavra!

12. dubna 2013 v 15:25 | Abigail Osbourne |  Překlady od Theo

Autor: Jennifer snape
Překlad: Theo
Pár: Bez páru
Co se stane, když Temný pán, není zase tolik temný a teta Petunie je na plešaté obludky bez nosu?
Pozn.: Jak nemám ráda povídky bez páru, tak ty co vybere Theo, jednoduše miluju!
Enjoy!



'Ding dong merrily on high -'
Nepříjemné zvonění, signalizující, že někdo čeká před vchodovými dveřmi, se rozléhalo po chodbě, ale Harry byl příliš zaujatý spletitostí úkolu před ním, než aby se obtěžoval tam dojít. A ani nemusel.
Jen chvíli po tom, co ten někdo zazvonil na zvonek (za což Harry stoprocentně nebral zodpovědnost - ta byla získána během jednoho z mnoha pokusů jeho tety Petúnie o flirtování s podomními prodejci) zvonění náhle a nečekaně ustalo.
Pouze aby ho nahradilo velmi zuřivé klepání.
Jen ať si počkají… Harry neměl čas na neohlášené návštěvy.
O pár vteřin později, potom, co Harry naposledy zabouchnul dveře trouby, se posadil na židli v zakouřené kuchyni. Nikdy by si nepomyslel, že při pečení je potřeba vynaložit tolik úsilí. Na místě odpřisáhnul, že už nikdy nebude ohrnovat nos nad kteroukoli z Hermioniných ubohoučce vyhlížejících kulinářských pohrom. Zapomeňte na Imperius - vaření by se s klidem mohlo řadit mezi kletby, které se nepromíjejí. Harry si položil lokty na stůl na pár blažených vteřin, dokud -
"Jo-hóó!"
V kuchyňském okně se objevila čísi hlava, ale Harry toho člověka přes zvlněné sklo nebyl schopný identifikovat. Hlava tam pár vteřin zůstala, než se odebrala směrem ke dveřím.
Harry si hlasitě odfrkl. "Ani chvilka klidu." Bručel si pro sebe na cestě ke dveřím, a pak je rozrazil dokořán.
Jeho čelist spadla.
"No konečně!" Velmi rozzlobený Voldemort se třásl přede dveřmi.
Harry zamrkal.
Pán Zla pár vteřin šátral ve svých kapsách a nakonec hlasitě zanadával. "Vydrž minutku - vím, že jsem jí tu někde měl…."
"Eh - můžu nějak pomoct?" Harry vážně nebyl zvyklý na návštěvy v tuhle denní dobu, ať už šlo o masové vrahy nebo ne.
"Jenom vteřinku-"
Voldemortovy vcelku kouzelné šeříkové vlněné palčáky, po kterých Brumbál dychtil, co si jen Harry pamatoval, mizely a objevovaly se, jak Voldemort zběsile hledal - něco. Omluvně se na Harryho podíval. "Zdá se, že jsem zapomněl, kam jsem dal svou hůlku." Fialová šála, která byla natřikrát obtočená kolem jeho krku částečně tlumila jeho slova.
"No - já mám zrovna něco na práci, znáš to…." Harry se podíval na hodinky.
"Přestaň naříkat, zabere to jen minutku. No tak, kde jen může být -"
"Er - je ode mě neslušné se zeptat, co tady vlastně děláš?"
Voldemort zakoulel očima, jako kdyby se chystal někomu vysvětlit, že jedna plus jedna jsou dvě. "Přišel jsem tě zabít."
"Áá, jasně. Jen jsem byl zvědavý." Harry trpělivě čekal. Když se vítr prohnal chodbou, tak si náhle uvědomil, že ještě pořád má na sobě zástěru a že má mouku po celém obličeji a rukách. Lehce se mu začaly červenat tváře.
Voldemort pokračoval ve šmátrání a momentálně sváděl bitvu se zipem nejvrchnější kapsy svého hábitu. "Zdá se, že nemůžu -" Rozhořčeně si stáhl palčáky a hodil je Harrymu. "Tady! Podrž to!" Harry slušně poslechl.
Nastalo naprosté ticho, přerušované pouze občasným poryvem větru, a Pán Zla pokračoval v hledání. Harry se začínal cítit lehce nepohodlně. Co kdyby zapředl menší rozhovor? "Tak -" začal, "- er - strašné počasí, co? Těch posledních pár dní -"
"Příšerné!" z celého srdce souhlasil Voldemort. "To bys neuvěřil, co to provedlo s mými petúniemi…"
"Smůla -" řekl Harry.
"O, nemusíš se bát, vymyslel jsem způsob, jak s mrazem bojovat. Úplně stačí, když -" Voldemort náhle zmlkl. Nebyl si jistý, jestli chce svému nepříteli odhalit všechna svá zahradnická tajemství. Pravděpodobně by se nic nestalo. Vždyť se ho stejně chystal zabít, takže by to nakonec nic nezkazilo. Rozhodl se, že se pokusí o vtip. Naklonil se k Harrymu blíž a komickým hlasem mu řekl. "Kdybych ti to prozradil, musel bych tě zabít!" načež vybuchl smíchy a hravě šťouchl Harryho do žeber. Harry zvedl jedno obočí. Nemyslel si, že je připravený na Volemortovy pokusy o komedii. Jeho návštěvník si odfrkl a pokračoval v hledání. "Prostě použiješ jednoduché hřející kouzlo na kořínky," zamumlal.
Náhle si Ty-víš-kdo na něco vzpomněl a plácnul se do čela.
"Sakra! Já ji nechal na ledničce!" Zakoulel očima. "Už si vzpomínám - potřeboval jsem obě ruce, když jsem dával želé do ledničky, aby ztuhlo - načasování je velmi důležité, víš - a tak jsem si hůlku položil nahoru… Vadilo by ti - er - tady na mě počkat, než se vrátím?"
Harry nechtěl být neomalený, ale řekl si, že teď je asi ta nejlepší chvíle promluvit. "No, abych byl upřímný -" podíval se omluvně na Voldemorta, " - tohle není ta nejlepší chvíle…"
"Oh?"
"Mám v troubě koláč."
"Aha, chápu, erm - a co třeba zítra?"
Harry chvilku přemýšlel, načež se náhle zašklebil. Zatřásl hlavou. "Ne - obávám se, že zítřek se mi taky nehodí… Počkej chvíli, dojdu si pro diář -"
Nechal stát třesoucího se Lorda Voldemorta přede dveřmi.
Harry začal listovat stránkami svého celkem otrhaného diáře a znuděně si přitom ťukal prstem o bradu, zatímco Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit přihlížel.
"HARRY! Nemůžeš nechat návštěvníky stát na zápraží! V takovém počasí! To jsi snad úplně zapomněl na slušné vychování?" ozval se hlas tety Petúnie z obýváku. Zklamaně kroutila hlavou. Když si uvědomila, že návštěva je mužského pohlaví, upravila si vlasy a obdařila překvapeného muže úsměvem, který byl zářivější, než bylo třeba. "Oh! Drahoušku, pojďte dál, jinak tam ještě chytíte smrt…," řekla a rukama naznačila, ať jde Voldemort dál.
"Děkuji," slušně kývl hlavou.
"Takže - jak jste se s Harrym seznámili?"
"Oh, er ." Voldemort zrudnul.
Harry vzhlédl od svého diáře. Možná by bylo lepší, kdyby odpověděl místo něj. Vždyť přece nechtěl, aby se jeho návštěva cítila trapně.
"Snaží se mě zabít."
"Oh, jaká to škoda. Sušenku?" Petúnie zvedla talíř pudinkových sušenek z čajového stolku a nabídla Voldemortovi.
"Ano prosím, to je od vás velmi milé." Pohlédl na ženu, která stála před ním, a všiml si, že její vlasy byly lehce pocuchané. To se mu líbilo. Jeho oči se trošku zatřpytily. Petúnie ucítila, že se na ni dívá, a lehoučce se začervenala.
Voldemort kousal velmi pomalu, aby mu správně vyšlo načasování příští otázky.
Naklonil se k Petúnii. "Takže, řekněte mi - jste vdaná?"
Petúnie se divoce začervenala. "Oh - er -" zahihňala se.
Harry rozhořčeně vzhlédl a dal si ruce v bok. "Jo, je vdaná!"
Petúnie střelila po svém synovci jízlivým pohledem a otočila se k Voldemortovi. Divoce se usmála. "Co se pokoušel říct, je, že jsem vdaná pouze úředně." Odkašlala si, aby její další slova vyzněla jasně. "Můj manžel a já žijeme odděleně." Zdůraznila slovo ´odděleně´.
Voldemort zapojil své kouzlo. "Už teď se mi zamlouvá." Políbil její ruku.
"Panečku -" zahihňala se Petúnie a hravě ho odstrčila.
Harry jen nevěřícně zíral. Nemohl tomu uvěřit. Dokráčel ke gauči, na který ti dva právě spadli.
"Tak podívej, kvůli komu jsi sem přišel? Kvůli mně, nebo kvůli ní?" A než jeho teta stačila říct ´Co takhle shodit to mokré oblečení a dát si sklenku Martini, ´ Harry popadl Voldemortovu paži a zvedl ho na nohy.
"Oh, moc se omlouvám." Muž, který se právě představil uhihňané vdané ženě jako Tommy, získal zpět svou rovnováhu a přidal se k Harrymu. Vytáhl svůj vlastní deník, ve kterém ještě stále zela díra, datující se od Harryho návštěvy Tajemné Komnaty.
"Příští úterý vypadá dobře," poznamenal Harry, "co myslíš?"
Voldemort zalistoval stránkami a nalezl úterý 15. Srpna. "Počkat, já tam mám něco napsané," zamžoural, "zapomněl jsem si brýle… "
"Můžu?" Harry knihu popadl dřív, než stačil Pán Zla zaprotestovat. Přečetl si úhledně napsané řádky, "ovoce, ponožky, saponát, hadí dobroty, vejce -"
Voldemort zčervenal a popadl svůj deník. Spěšně nalistoval správnou stránku. "Co v poledne? V 10.40 jdu k zubaři, ale ve dvanáct už by to mělo být hotové."
Harry zvedl obočí.
"Zlobí mě zuby moudrosti," vysvětloval Voldemort.
Z ničeho nic se objevila Petúnie se třemi kouřícími šálky. "Čaj?" Postarala se o to, aby její prsty lehce přejely po prstech Pána Zla, když mu padávala jeho hrnek.
Harry se upřeně zahleděl na svou tetu. Zdálo se mu, že se na ní něco změnilo od té doby, co odešla z pokoje. Ona má rtěnku?
Jak minuty ubíhaly, hrnky čaje se rychle změnily v Gin a Tonic, z čehož se časem vyvinuly sklenice vína.
Harry seděl se stisknutými rty a ti dva uchechtaní dospělí se chovali opravdu zavrženíhodně. Ty-víš-kdo se náhle otočil k Harrymu a jeho tvář nabrala zelenou barvu. "Er…Mohl bys mi prosím ukázat, kde tu máte záchod?"
Harry naštvaně zvedl obočí. "Proč se nezeptáš svojí nové nejlepší kamarádky?" Pohodil hlavou směrem k Petúnii, která se už ani nedokázala postavit.
Voldemort se zamračil nad Harryho neomaleností a vrhl se na něj. Přestože očividně nebyl ve stavu, ve kterém by bylo moudré používat kouzla, náhle spatřil svou příležitost. Popadl hůlku, která koukala z Harryho kapsy, a namířil jí na něj.
Odkašlal si.
"Avdakoko - " Ne, to neznělo správně.
"Avadako - " Lepší….
"AVOKÁDO KEDAVRA!" Paprsek zeleného světla zasáhl Voldemorta přímo do obličeje. Ve své nedočkavosti si nevšiml, že jí drží obráceně.
Jeho hlava se okamžitě proměnila v avokádo.
Oba tam šokovaně stáli po deset minut.
Poté se Voldemort rozhodl. Už zbývá jen jediné.
Vytáhnul svůj deník a přeškrtl slovo ovoce na svém nákupním lístku.
THE END
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbilo se vám Avocado?

Ano
Ne

Komentáře

1 Abigail Osbourne Abigail Osbourne | Web | 13. dubna 2013 v 10:09 | Reagovat

Fakt jsem se nehorázně bavila Theo! Výborná povídka, super přeložená ;)

2 Grinda Grinda | 13. dubna 2013 v 17:01 | Reagovat

Skvělé! Úžasně jsem se bavila! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama