Amoreinvenire: část první

8. ledna 2013 v 21:11 | Abigail Osbourne |  Jednorázovky
Ahoj, po dlouhé době se opět hlásím. Sice jen s jednou malou jednorázovkou, ale přece. Když jsem řekla Theo, aby mi zadala nějaký neobvyklý slash pár, že na něj napíšu jednorázovku a ona mi sdělila tento, byla jsem bezradná, ale nevzdala jsem to. Jestli se to povedlo, už musíte posoudit vy.
Enjoy!


Autor: Abigail Osbourne
Pár: RW/LV
Betareader: Theo



Ron zažíval jeden z nejhorších dnů svého života. Ráno, zaspal, takže musel vynechat snídani. Pak měli dvouhodinovku lektvarů s tím mastnohlavem, který jako obvykle strhával body, kde to jen šlo. Jako by Snape vycítil jeho dnešní rozpoložení, dal ho (určitě z čisté zlomyslnosti) do dvojice s Nevilem. A aby toho nebylo málo, ten blivajz, co uvařili, se Snapea asi bál a v pudu sebezáchovy vylezl z kotlíku a schoval se za jeho trenky, a tak musel na Ošetřovnu za Madam Pomfreyovou. Ta mu musela postižená místa potřít mastí, která smrděla jako zkažený sýr s kapkou skřetí moči. Ve chvíli, kdy mu zdravotnice mazala mastí řitní otvor, byl snad ještě rudší než jeho vlasy (pochopitelně Ron, ne ten řitní otvor). No, a díky této procedůře zameškal i oběd.

S obrovským skučením v břiše se vydal do Astronomické věže, kde musel strpět hodinu jasnověděctví s tou sůvou Trelawneyovou. Odpoledne pršelo, takže famfrpálový trénink byl zrušen. K večeři se sice dostavil včas, ale skřítci asi zapomněli připravit jeho oblíbený jablečný koláč, takže musel vynechat desert. Zato si dal tři porce kuřete a jako přílohu si vzal, co se zrovna namanulo. Byl pěkně vyhladovělý. K dovršení všeho, když si chtěl užít večer se svými nejlepšími přáteli Harrym a Hermionou, zjistil, že Hermiona pomáhá Harrymu s úkolem z Přeměňování a on rozhodně nechtěl strávit večer učením. Navíc mu Hermiona u večeře řekla, že žere jako prase, takže byl stále trochu naštvaný. No zkrátka, byl to ten nejhorší den, jaký si jen uměl představit.

Proto se také nemůžeme divit, že se vydal večer úplně sám na procházku po školních pozemcích. Chvíli stál na břehu jezera a házel obří olihni zbytky vánočky, kterou tajně ukořistil Deanovi z balíčku, který mu dnes poslala matka. Oliheň si spokojeně pochrochtávala a labužnicky vlnila chapadly. Byla ten den první, kdo na Ronově tváři vykouzlil úsměv. Ten však zase rychle zmizel, když spatřil dvě postavy, které mířily jeho směrem. "Copak nemůžu mít chvilku klidu?" řekl naštvaně a hodil olihni poslední kousek vánočky. I na dálku poznal, že to je Seamus se Zabinim. Už před pár měsíci se dali ti dva dohromady a on tedy rozhodně nemusel být svědkem jejich milostných výlevů.

Ne že by mu snad nějak vadilo,že jsou oba chlapci, právě naopak. Už před časem si uvědomil, že je gay. O to bolestivější pro něj bylo sledovat tento šťastný pár. Jen mu to připomínalo, že on je sám. Tedy jistě měl Harryho a Hermionu, ale to nebylo to, co měl na mysli. On chtěl někoho, koho by miloval a kdo by miloval jeho. Chtěl pravou romantickou lásku.

Zpět do hradu se mu ještě nechtělo, ale tady také nechtěl zůstat, zvlášť, když se dvojice stále přibližovala. Nechápal, jak ho to napadlo, ale vydal se směrem k zapovězenému lesu. Poté co Aragog zemřel se sice jeho pavoučí rodina stáhla ještě mnohem hlouběji do lesa, ale i tak tam bylo stále nebezpečno a Ronovi z pomyšlení na ony obří pavouky i tak tuhla krev v žilách. Řekl si ale, že když nezajde nijak hluboko, žádné nebezpečí by mu nemuselo hrozit.

Při zahoukání sovy s sebou trhl a podrbal se na zadku, protože ho poraněná kůže stále svědila. To mu jen připomělo jeho dnešní ošetření. Když ho Madame Pomfeyová mazala na zadečku, nemohl si nepomyslet, jak úžasné by bylo, kdyby se ho tam dotýkal někdo opačného pohlaví a za jiným účelem, než bylo ošetření. Ach, jak moc někoho chtěl. Jeho tělo přímo volalo touhou a přijmulo by útěchu každých rukou. Jenže to by se musely nejprve nějaké nabídnout. To byl tak moc ošklivý? Věděl, že jeho zrzavé vlasy a pihami posetý obličej nejsou příliš atraktivní, ale přece odporný taky nebyl! Tak jak to, že si nemohl nikoho sehnat? Prostě někoho dostane, i kdyby měl upsat duši ďáblu!
***
Netušil, že tou dobou na vzdáleném místě se nacházel kouzelník, který právě došel ke stejnému závěru. A protože byl mistrem černé magie, rozhodl se svůj záměr uskutečnit. Dnes měl opravdu mizerný den. Nejdříve ho brzy ráno probudila Naginy, které nebylo dobře a v jednom kuse prděla. (Což nám dává důkaz, že na otázku "Prdí taky hadi?" lze odpovědět "Ano".) Nemohl se tedy v klidu vyspat, protože pokaždé, když usínal ozvala se další rána jako z děla. A ten puch… Mohl by samozdřejmě Naginy vyhodit ze svého pokoje a pokračovat dál v nerušeném spánku, ale to ho ve víru zlosti vůbec nenapadlo.

Když přišel do jídelny, která se nacházela v přízemí jeho sídla, zjistil, že skřítci neudělali jaho oblíbený jablkový koláč! Přivolal si proto Roddyho a Pupy (svédomácí skřítky) a patřičně je potrestal zlámáním prstů u rukou. Až poté mu došlo, že teď mu už vůbec nemohou připravit jeho milovaný koláč, ale kdyby je teď ošetřil, ubralo by mu to na autoritě. Proto si vystačil s nachystanými toasty. Zbytek dne nebyl o nic lepší. Mudlové i Smrtijedi, které ten den mučil nekřičeli dostatečně hlasitě a navíc kvůli nim zameškal oběd. Když se navečer vracel z trůního sálu, byl v opravdu špatné náladě.

Poté, co spořádal chutnou večeři, která mu náladu trošku zlepšila, se odebral do svých soukromých komnat a usadil se do křesla u krbu. Naginy ležela stočená na posteli a klidně spala, zažívání jí už asi netrápilo. Temný pán si hned oddychl. Alespoň se dnes v klidu vyspí. Ale teď bylo teprve půl osmé a on se díval do tančících plamenů v krbu a přemýšlel. A to tak důkladně až mu z uší pomalu stoupala pára (sice těžko postřehnutelná, ale byla tam!). Výsledkem tohoto urputného snažení bylo, že došel k neuvěřitelnému závěru…

Toužil po lásce.

Po pravé, upřímné a opětované lásce. Chtěl někoho, kdo by o něj pečoval a ne se jen ustrašeně krčil v rohu. Věděl v hloubi duše, že si to přál odjakživa. Jeho rodiče ho neměli rádi (a on neměl rád je), ve škole také neměl moc kamarádů a poté, co se stal Temným pánem, mu totálně jeblo, a tím pádem si neuvědomoval, co ve skutečnosti chce.

Nojo, ale kde by měl někoho takového sehnat. Věděl, že vypadá spíše jako kříženec Gluma* s baziliškem; byl nechvalně proslulý jako lord Voldemort- vrah; neoplýval žádnými dovednostmi v oblasti dvoření se, občas přefiknul některého ze svých Smrtijedů, ale to bylo tak vše. Nikdy nikomu nenosil květiny a neskládal básně. Ani neznal nikoho, koho by teoreticky mohl sbalit. Mezi Smrtijedy bylo jen málo homosexuálů, ale ani ti nepřicházeli v úvahu. Kdyby si začal s některým ze svých věrných, mohl by ztratit autoritu.

A už se dostáváme do chvíle, ve které jsme Pána zla nalezli. Tj. chvíle, kdy se rozhodl uskutečnit svůj záměr: NVPNS neboli Nalézt vhodného partnera nejen na sex. No a protože svůj čas trávil víceméně jen mučením, plánováním vražedných akcí a čtením knih (přiznejme si, že funkce Temného pána není zrovna zábavná), věděl přesně, kde má hledat. Pamatoval si, že o tom kouzlu kdysi dávno četl v takové modře vázané tenké knize s nesympatickým názvem v oddělení Netradiční kouzla. Přesunul se proto hned do knihovny, která se nacházela vedle jeho komnat.

Když vešel do obrovské místnosti lemované knihami, hned zamířil k sekci Netradičních kouzel. Sekce pro různé knihy vytrořil, když se nudil během předělávání vstupního vchodu a zahrad jeho sídla. Až později docenil praktičnost toho, co tehdy z nudy udělal. Nyní se tedy nemusel zdržovat složitým hledáním. V tomto oddělení se nacházelo jen málo knih s modrou vazbou a jen jedna byla opravdu tenká. Vytáhl jí proto z police a hned v ní začal listovat.

V duchu se musel znovu ušklíbnout nad názvem knihy: Kouzla pro šťastné žití. Po chvíli hledání nalezl co hledal. Kouzlo se jmenovalo Amoreinvenire a mělo slouži k nalezení ideálního partnera. Což by neznělo zase tak senzačně, kdyby kouzlo nebralo v potaz i vaší sexuální orientaci a to, zda je dotyčný volný a ochotný se seznámit. Také vám hned vyjeví podobu vašeho vyvoleného a jeho současné umístění. Voldemort ještě jednou zběžne přečetl vše, co se zde o kouzlu psalo a rozhodl, že není nač čekat, a kouzlo okamžitě provedl.

Během chvilky se před ním objevil obraz jeho osudové lásky.

Ron Weasley? Podivil se na okamžik. Od Severuse věděl, že ten kluk pomáhal Harrymu Potterovi v Tajemné komnatě, když se jeho mladší já snažilo znovu ožít. Prý ale zůstal kdesy u vchodu zavalený kameny a s Potterem dál nešel. Když se na chlapce díval, zaradoval se. Vůbec nebyl tak ošklivý, jak očekával, že bude osoba, kterou mu kouzlo přiřadí. Naopak, byl to velmi sympatický a pohledný mladík. Když se podíval na mapu s jeho lokací, vůbec ho nepřekvapilo, že se nacházel na pozemcích Bradavic, co ho ale překvapilo, bylo, že se sám procházel po Zapovězeném lese. Trochu očekával, že s ním bude alespoň jeho kamarád Potter. "Je možné, že už se spolu nepřátelí?" problesklo Voldymu nadějně hlavou.

Došlo mu, že toto je ideální příležitost, která se už nemusí opakovat. V duchu zajásal nad svou genialitou. Byl rád, že ani okamžik neváhal při nalezení a použití kouzla. Teď se mu naskytla úžasná šance mladíka unést do svého sídla a dvořit se mu až do aleluja. Pokud je pravda to, že jsou si souzeni, má to vlastně už v kapse! Bradavické ochrany pro něj nečinili nejmenší problém. Uměl je překonat levou zadní. Důvod, proč ještě nazaútočil na Bradavice, byl prostý: On se přes ochrany přenést dokázal, ale jeho smrtijedi už ne a sám si na útok na Pottera netroufal. Ne dokud byl na škole Brumbál. A ten tam byl vždycky.

Náhle spatřil, že se Ron (och, bylo opojné oslovovat toho mladíka křestním jménem, i když jenom v myšlenkách) pomalu vrací zpět do hradu. "Šupity dupity, ať mi Ron neuteče!" pomyslel si Voldemort a rychle se přemístil.


KONEC PRVNÍ ČÁSTI

*Vím, že by Voldy asi těžko znal Gluma, ale nemohla jsem si pomoct, nějak se mi to tam hodilo ;).
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka Amoreinvenire?

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama