Amoreinvenire: část druhá

14. ledna 2013 v 14:27 | Abigail Osbourne |  Jednorázovky
Autor: Abigail Osbourne
Pár: RW/LV
Beta: Theo
Věnování: Jelikož nikdo nekomentoval, věnuji tuto povídku Theo, které se moc líbila.





Ron byl s tímto večerem nakonec celkem spokojen. Procházka Zapovězeným lesem se ukázala jako velmi příjemná a uklidňující. Nic děsivého napotkal a od zahoukání sovy ho ani nic nepolekalo. Užíval si kouzelnou atmosféru tohoto místa. Sem tam uviděl hopsat zajíčka nebo veverku a našel i pár borůvek a jahod. Nechápal sice, jak je možné, že v Zapovězeném lese rostou jahody, ale jeho slinné žlázy reagovaly rychleji než Ronův mozek a než si stačil celou věc udědomit, spořádal už hrst lesního ovoce. Naštěstí to vypadalo, že nemělo žádný negativní účinek.

Zrovna se chtěl vrátit zpět do hradu, když tu ho najednou ovanula mocná magie. Nepřišla mu nijak zlověstná, spíše důvěrně známá a uklidňující, což bylo divné, protože tak silnou moc ještě nikdy necítil. Jeho poslední myšlenkou před tím, než upadl do bezvědomí, bylo: "Hmmm, dal bych si pergamen s máslem…"

***

Voldemort se zasněně díval na chlapce, který ležel předním na posteli. Poté, co Rona omráčil, přenesl ho s sebou do sídla a položil ho do postele v pokoji pro hosty. Nechtělo se mu Rona k sobě dostat právě tímto způsobem, ale takto to bylo nejjistější. V duchu se omluvil autorovi té modře vázané knihy, kterou předtím zesměšňoval, protože se nakonec ukázala jako velmi užitečná. Našel zde totiž i snadné kouzlo na změnu vzhledu, za což byl neskonale vděčný. Neuměl si představit, jak by jeho vyvolený reagoval, kdyby to první, co by uviděl, až by se probral, byla ošklivá lebka Lorda Voldemorta.

Nyní vypadal zcela jinak a podle jeho názoru velmi atraktivně. Svou výšku neměnil, protože mu připadala naprosto dostačující. Tělesnou konstrukci změnil jen minimálně a to tak, že přidal na své kosti trochu masa, přece jen byl příliš vyhublý. Jeho pokožka už nebyla zelená, ale krásně lidská s nádechem růžové na lících. Také si přičaroval vlasy. Bylo tak úžasné necítit každou kapku deště, která mu dopadla na plešku. Nyní měl bujnou kštici, která se střihem podobala té Ronově, jen byla o něco kratší a měla světle hnědou barvu. Také změnil duhovky svých očí na blankytně modré. I jeho rty nyní byly plné a šťavnaté, přímo k nakousnutí. Dokonce si přičaroval i nos.

Trhl sebou, když zpozoroval, že se tělo na posteli pohnulo. Hned byl jako na trní a s napětím očekával probuzení chlapce, který mu byl souzený.

***

Ron se pomalu probouzel. Otevřel oči a spatřil, že hedvábné povlečení, v kterém si doposud hověl, má tmavě zelenou barvu! V nebelvírské ložnici přece mají povlečení karmínově červené. Nakrčil čelo a snažil se rozpomenout na události včerejšího večera. Než ale vůbec stačil svůj mozek uvést do chodu, postel se prohnula a jemu na rameni přistála teplá (hihi doslova) ruka.

Vzhlédl a uviděl nad sebou krásného mladého muže. Byl jak vystřižený z jeho erotických představ. "K-kde to jsem?" dokázal ze sebe s obtížemi dostat a cítil se neskonale trapně, když mu došlo, že leží v cizí posteli, zírá na nádherného cizího muže a jeho erekce se tře o cizí peřinu.

Voldemort byl jako omámený nějakým kouzlem. Nedokázal nic jiného než jen toužebně zírat na mladíka před sebou. Kdyby na něj Ron nepromluvil, asi by tu takto zíral věčně. Naštěstí se ale včas vzpamatoval a pohotově odpověděl vlídným hlasem: "Jsi v mém sídle, já se jmenuji Tom a víš, byl jsem hrozně osamělý, atak…" Voldemort vyprávěl Ronovi celý příběh o tom, jak byl chudák celé roky opuštěný, jak použil kouzlo, které mu mělo určit jeho vyvoleného prince a jak Rona unesl z bradavických pozemků. Chlapec to celé s dojetím poslouchal až v jeho srdci začala klíčit náklonnost ke staršímu kouzelníkovi. Až když se ho Tom zeptal, jak se cítí, uvědomil si, že dost mizerně. Bylo mu nějak divně od žaludku, motala se mu hlava a měl hrozný hlad. Snad to nemá po těch jahodách…

Stále poněkud nejistý se svěřil svému hostiteli se svou obavou z jahod, které natrhal v Zapovězeném lese. Tom se však domníval, že má Ron jenom hlad, a proto se ho otázal, zda nemá na něco chuť. Odpověď, že by si chlapec dal smaženou nohu od stolu, ho zcela vykolejila. Chvilku přemýšlel, zda to jsou obyklé stravovací návyky mladého Weasleyho. Asi proto, že se na moment odmlčel, hoch posmutněl a dodal, že pokud nemá smažené nohy od stolu, tak se spokojí s pečenými hábity.

Tom jen vykulil oči a pro jistotu na svého drahého seslal diagnostické kouzlo. Jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, že Ronovy obavy z těch pár kousků lesního ovoce byly naprosto oprávněné. Hned nechal poslat pro lektvar, který působil proti účinkům kouzla omamochuť. Toto kouzlo uměly vyčarovat jedině jezinky. Zdánlivě chutné ovoce tak očarovali a ten, jenž ho snědl, měl po dobu následujících dvou lunárních měsíců příšerné chutě. Většina lidí z toho zešílela nebo zemřela hlady a z toho měly jezinky největší radost!

***

A radost měli i Voldemort s Ronem, když za pár měsíců vyráželi na svatební cestu. Poté, co se Ronovy udělalo dobře si s Temným pánem celou noc povídali. Když mu Tom, prozradil, že je ve skutečnosti Lord Voldemort, byl zpočátku poněkud nejistý, ale poté co mu Voldy vylízal stále ještě bolavou dírku a tím utišil přetrvávající svědění, věděl, že tomuto muži může důvěřovat. Brumbál se po uzavření míru nechal taky obměkčit a dal Ronovi mimiřádné prázdiny na celý zbytek roku s tím, že ho bude učit Tom. A že ho učil věci!

KONEC
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka Amoreinvenire?

Ano
Ne

Komentáře

1 Theo Theo | 14. ledna 2013 v 19:46 | Reagovat

Paráda! Tak konečně je to tu celé :))) Btw, díky za věnování <3 :D

2 ss-slash ss-slash | 14. ledna 2013 v 20:17 | Reagovat

[1]: Není zač! Já děkuji za betu ;).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama