PTVD- Kapitola jedenáctá

4. července 2012 v 11:07 | Abigail Osbourne |  Pro tebe vše drahoušku
Autor: Kleo
Beta-read: Mysty
Glos: Abigail
Pár: LV/HP
Přístupnost: 12+
Varování: silně OOC, "romantika"

Věnováno: Nade :)
Za komentáře budu vděčná ;) Enjoy!

11. Kapitola: Nebe, peklo, ráj, cukr, káva, limonáda

Otočil se na patě a utekl. (Sláva!) Ani nevěděl, kudy to běží, jen jednu věc věděl naprosto přesně. Musí co nejdále od toho nádherného a láskyplného pohledu... (Kam zmizel Voldy? Taky utekl?)
Jen podvědomě vnímal, že běží chodbou pak ze schodů dolů. Začal vnímat, až když ho lehce pohladil studený vánek a on zjistil, že je na zahradě a přímo před ním nějaký altánek s draky. (Může mi někdo vysvětlit, jak by se do altánku vešel drak? Leda tak Malfoy.) Byl kouzelný. Uměl chrlit oheň a nesnesitelný puch. Celý s tmavého dřeva s okenicemi červenými a draci byli provedeni do zeleno-červeno-zlaté. Harry naklonil hlavu a zaužoval, že užovky jsou velmi užitečná zvířata, kdyby byl někde jinde tak je to japonský altánek. Ale podle toho jak vypadal hrádek La Fangig tak vůbec netušil, jak se sem altán dostal.

Kdesi ve vzdálené galaxii, kde se dobro skloubí se zlem, se právě pochechtával odporně vypadající trpaslík. Byl celý zelený; na hlavě měl červenou čepici, která byla delší než on sám; měl dlouhé vousy plné plísně, moči a různých breberek, o které pořád zakopával. Byl známý svou zatrpklostí a zahořklostí. Ale momentálně propukl v ďábelský smích. Podařilo se mu totiž zbavit se jednoho odporného altánu, který mu hyzdil jeho krásné sídlo z vyžvýkaných žvýkaček. Vhodil ho totiž do kapesní červí díry, kterou nosil pořád u sebe. Smál se při představě toho, jak se altán někde objeví a zboří někomu sídlo ze starých fuseklí a dotyčný si bude muset nechat vystavět nové. Byl to velice škodolibý trpaslík.

No co... Teď se přímo vybízí k tomu, k čemu byl vytvořen. K odpočinku a přemyšlení. Trpaslík se opět zasmál. Potter totiž ani v nejmenším netušil, že altán byl stvořen pro kastraci žížalích mláďat. Hihi, byl opravdu rád, že se toho altánu zbavil. Chtěl se otočit na Nejiho jestli ho bude hřát, protože mu začínalo být trochu chladno, ale pak si vzpomněl, že tady přece není. Nevadí Potty společnost ti budou dělat žížaly. Asi zůstal daleko za ním. Harry si povzdechl. A vstoupil do altánu.
Překvapeně vydechl, protože ho okamžitě obklopilo teplo. Hm…_ Asi nějaké zahřívací kouzlo… _Ale pak mu na povrch vytanula jiná myšlenka. Úžasné rty, které_ho líbají. Měkká slova o tom, že je anděl. (Pottere… co to hulíš za matroš? Protože tohle vypadá na nějaký nový typ vysoce halucinogenní drogy. O měkkých slovech nemluvě) A pak hnusná a všudypřítomná pravda. Kastrace žížal! S tím se muselo něco udělat! Vždyť to bylo porušování žížalích práv a svobod! Chudinky žížaly…
Miliony těl, které zabil a mezi nimi i jeho rodiče, mudlové a další kouzelníci bez tváří a jmen, která se mu míhala hlavou. A uprostřed ten tisíckrát proklínaný černokněžník.
S hnědými vlasy si pohrával vánek, krásné čokoládové oči se na něj smějí a rty, též s úsměvem.
Natáhl k němu ruku, jakoby ho vybízel k tomu a by mu šel k němu. A najednou… Všude krev a ti mrtvý jako by vstávali a ukazovali na něho. Člověka, který je zabil, a kterého Harry miluje. Bylo těžké volit mezi Voldyho úsměvem a životy milionů lidí. Ach, proč muselo být všechno tak komplikované? Tomovo milující serdce vs. Krev, pot a slzy!

Pán Zla se nepřestane usmívat, a jak se zdá ani nevnímá ty mrtvé…

Pro něj jsou to jen (mále) malé zbytečnosti, které musel odstranit, aby mohl být nejobávanějším černokněžníkem na zemi ve vodě i ve vzduchu

Do černokněžníků se člověk nezamilovává. Zvláště pokud se jejich ksicht podobá hadímu. Těm se buď klaní, nebo jím bývají zabiti. Ale láska? Nebo nos? Vždyť ještě před měsícem by řekl, že kdyby ho Voldemort nesl v náručí a tak fantasticky líbal tak má nějaké fantas magorie ale teď je to skutečnost. (Možná tak v realitě zvané Kleo, kde je Voldy Romeo a fetující Harry Julie.) Hořká skutečnost. Nemyslel, si že (by) někdo jako Temný Pán může milovat… A je to vůbec láska? Nebude jen hračičkou v jeho rukách, která oddaně poslouchá a bude plnit požadavky svého pána, kdykoliv se mu zachce? Kde se zjevil, tu se zjevil, vylíhnul se otazník. Spadl hnedle rovnou z nebe, rozdrtil si nárazník. Harrymu stekla po líci slza a on ji otřel hřbetem ruky. Najednou si uvědomil, že mu nestojí… Jak je to možné? Vždyť jeho představa tisíců mrtvých a vykastrovaných žížal vždycky hrozně rajcovala! Ne on se někde uprostřed svého monologu sesul na zem a teď si objímá kolena. Přesto, že bylo v altánu teplo, on se cítil, jak je mu zima na Severním pólu. Opět mi nějak uniká smysl věty. Achjo, asi budu muset přestat číst Sokrata a místo toho se vrhnout na Bravo Girl, abych byla schopná sledovat autorčiny myšlenkové pochody.)

Otřásl se, aby zahnal takové myšlenky, ale ty se ho nechtěli vzdát… Není divu. Otřesení se, totiž obvykle na zahnání myšlenek nepomáhá.
Znovu se mu před očima promítl obrázek Temného Pána mezi mrtvými, kteří ožívají, a krev je kolem. Najednou je vše v plamenech. Rudých nekonečných, spalujících plamenech. (Připomíná mi to klasické laciné Béčkové horrory.)
Peklo. Asi tě zklamu, ale takhle peklo vypadá jen v pohádkách. Ve skutečnosti je mnohem děsivější Pottere. Abigail, Ellie a všechny mučicí nástroje, které si umíš (nebo ty spíš neumíš) představit. *zlověstný smích*
To jediné vypadá snad takto. A on ho tam láká. Na stranu zla. Temnou, černou magií prolezlou ale přesto tak lákavou… Znovu obličej, který si zamiloval.

Uslyšel tichý zvlik. (A to je zase proboha co? Myslím, že Kleo by se mnohem lépe uplatnila, jako vymýšleč nových slov. Ani nespočítám, kolik jich už za těchto pár kapitol dala dohromady.) Pak mu došlo, že je to on - jeho srdce šampión...

Slzy mu v potůčcích stékaly z očí k bradě a tam kapaly na kolena.

Najednou ucítil, jak ho někdo zezadu objel. (*umírá smíchy* Voldy, ty prasáku!) Trhl sebou a polekaně se obrátil. Byl to Tom… který do něj právě vnikal.
Hluboké čokoládové oči byly smutné jako kdyby tušily, o čem přemýšlí…

Harry začal mírně panikařit. Snažil se mu vytrhnout ale bez úspěchu… Voldemort nedbal jeho vzlyků a výkřiků bolesti. Jen si bral to, co tak chtěl.

Temný Pán si ho k sobě přivinul a dal si ho na klín. Jemně jím hýčkal jako malé dítě a až po chvíli promluvil. *mlátí hlavou do klávesnice*

"Vím, nad čím přemýšlíš," (Ellie, naše podezření bylo správné, opravdu je telepat.) začal a přitom si Harryho posunul tak aby mu viděl do očí. "Zabil jsem mnoho lidí a nevím, jestli dokážu cítit víc než přízeň pro dobré výsledky svých smrtijedů a ostatních lidí nebo mudlů. Ten kdo mě zklame toho potrestám..." Znovu odmlka a Harry se na něj začal dívat nedůvěřivě. Tak předci jsem hračka? "Nejsi, protože předci v této souvislosti neexistuje a tudíž neexistuješ ani ty, protože tím narušuješ základy filosofie: Myslím, tedy jsem," vysvětlila mu Abigail, než se Harry rozplynul, jako obláček kouře. Jeho úvahu přerušil Tom. "Ale ty... Ty jsi něco úžasného. Cítím k tobě něco, co jsem k nikomu v životě necítil. Jsi můj anděl." Jemně ho políbil do vlasů. "Anděl a já si s tebou připadám jako v ráji. Jenom můžu tě mít blízko sebe. Stačí mi to. Ale promiň. Já chci víc. Jsi to nejkrásnější stvoření, které jsem kdy potkal. Nehodlám se tě vzdát. Za nic na světě. Ani kdyby nám nebe spadlo na hlavu." "To se ještě uvidí!" řekla Abigail a spiklenecky mrkla na Ellie. Následovalo hlasité: Buch. Jemně se usmál a znovu ho políbil do vlasů. "Já si počkám. Jak dlouho budeš chtít. Doufám, že někdy budeš chtít se mnou někdy mít bližší kontakt než polibek. (Ne, bože jen to ne! Ať nás Kleo ušetří sexuálních scén.) Ani nevíš, jak po tobě toužím. Máš nádherné vlasy, černé jako uhel," další polibek do vlasů, "děsně rajcovní čelo o tom se nedá pochybovat a ta jizva, wrrrrr" polibek na jizvu, "máš ten nejkrásnější nosík, který jsem směl políbit." Splnil a jemně políbil Harryho na nos. Chlapec se pod jeho slovy červenal. Nikdo ho takto "neopjevoval" (Ještě aby ano, bůhví co hrozného to je.) Leda, že má hezkou postavu ale tohle... Jak to Tom říkal pomalu si myslel, že se jedná o něco překrásného a né o něj... Klid Potty, snad Voldy brzy přestane šňupat a pak ti poví, co si o tobě opravdu myslí ;).
Tom ale rozhodně nehodlal skončil o tom jak krásný a úžasný je...

"A ty tvoje oči... Dva nádherné smaragdy. I_když každé smaragdy blednou v porovnání s krásou tvých oči," (Zabijte Kleo! Zabijte Kleo!) jemně mu nadzdvihl hlavu dvě prsty a začal šeptat potichoučku do Harryho ucha, "tvoje uši jsou dokonale tvarované... úplně elfí" a ukousnul mu ho se slovy "Já nemám nos, ty nebudeš mít ucho!" (kousl do ušního lolůčku). Harry vyjekl spíš překvapením než znechucením. Pán Zla kolem jeho pasu pevně ovinul ruku a svými rty se přiblížil ke rtům chlapce. "A to co mě svádí. Dnes se mi o nich i zdálo. Tvé rty... Nádherné plné. A ta chuť..." Nedokončil a plně se ponořil do rtů překvapeného a růžolícího chlapce... (Já už opravdu nemám slov! Myslím, že si Kleo spletla Voldyho s nějakou jinou postavou… jinak si to prostě neumím vysvětlit!)
Polibek byl úžasný... a Abigail mrtvá.

Hluboký, láskyplný ale přesto vášnivý...
"Jsem peklo (Já jsem bouře…). Přiznávám... Ale ty jsi můj ráj. (…a Ellie je můj blesk.)" Řekl Tom po polibku. Harry se usmál a přitulil se k Temnému Pánovi blíž. "Každý člověk má kousek nebe. A my ho máme spolu" Řekl Harry. Tom se usmál a začal vstávat a Harryho vytáhl sebou. Objal ho a zašeptal mu do ucha: "Hrál si někdy Nebe, peklo, ráj?"

Voldy je úplně typ co by ve školce hrál nebe, peklo, ráj!

Najednou se u nich objevila Mitsuki. Vypadala vystrašeně? Zelený trpaslík se opět zasmál. Červí dírou totiž poslal do neznáma ještě jeden otazník. Ale neměli čas dál přemýšlet protože Mitsuki začala: "Pane! Máme problém! Kleo stále žije!"



KONEC 11. kapitoly!!!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nade Nade | Web | 4. července 2012 v 17:19 | Reagovat

Opravdu jsem se zasmála. Trpaslík je zákeřňák a já doufám, že jeden z těch otazníků nepřistane na mé ubohé hlavě. Přidávám se ke hnutí za práva žížal!!!!

2 Gee Gee | 5. července 2012 v 14:38 | Reagovat

*mrtvá*

3 Gee Gee | 5. července 2012 v 14:53 | Reagovat

*z hrobu se ozve zachraptění: "Který idiot vyměnil Voldyho za postavu od Jane Austenové?". Pak hřbitov ztichne dočista.
Ve vzdálené galaxii se chechtá zelený trpaslík a v jiné, ještě vzdálenější od Kleoiných myšlenkových pochodů sedí dívka u počítače na kterém je malá duhová vlaječka, brečí a hlavou systematicky likviduje svoji klávesnici.*

4 Tessie Tessie | 19. července 2012 v 18:55 | Reagovat

Můžu mít prosbu? Mohla bych s tebou některou kapitolu oglosovat, když teď Ellie nezvládá? Přecejen - ve dvou jde všechno líp. I agonické skučení nad nestvůrnou amatérskou pseudoliteraturou.

5 ss-slash ss-slash | 4. ledna 2013 v 19:01 | Reagovat

[4]: Jé, nevšimla jsem si tvého komentáře a teď toho hluboce lituji. Rozhodla jsem se znovu glosovat, ale pochybuji, že se k tobě tento komentář dostane (že zabloudíš v dohledné zpět na tyto stránky) no, každopádně, kdy ano- a měla bys pořád zájem, nech tu svůj e-mail a hned to tam budeš mít ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama