PTVD- Kapitola desátá 2. část

2. července 2012 v 22:01 | Abigail Osbourne |  Pro tebe vše drahoušku
Omlouvám se za dlouhou prodlevu. Stále jsem čekala, že Ellie možná doglosuje, ale bohužel. Já už měla tuto a dalších 5 kapitol oglosovaných a ona mi po přečtění této části, řekla, že se to prostě nedá. Takže to zůstalo na mě. Snad se vám i tak bude líbit ;). Vyskytují se zde i narážky na předchzí části, jelikož jsem to glosovala asi v únoru :D, takže pokud si nepamatujete, doporučuji znovu přečíst, ale jak chcete ;). Enjoy
Omlouvám se za případné překlepy, ale už nemám sílu to po sobě číst :D tahle kapitola je extra dlouhá.
Vaše Abby



Harry potřásl hlavou a obrátil svou pozornost na již dospělého Nejiho (Nemělo by se to skloňovat Neje?). Před příbuznými to utajil, jen se pořád divili, kam mizelo mlíko… Když pro něj přišel řád, kotě schoval do košíku, který našel. Nikdo si toho nevšiml a Pošuk s nimi NAŠTĚSTÍ nebyl. Vše dopadlo v pohodě na nášlapnou minu. Sice všichni byli zvědaví co v tom košíku má, ale statečně se držel. Doletěli do domu jeho kmotra a Harrymu proběhla hlavou vzpomínka na něj. Ale zaplašil jí. Teď se musí postarat o Nejiho. Pak šli na Příčnou a tam si koupil spolu s učebnicemi i pořádný koš. Kotě totiž pře(l)rostlo normální velikost kotěte a Harry objevil, (z knihovny v domě) že se nestará o kotě nýbrž o pumu. Ale nepřestal mít Nejiho rád a dál se o něj peč(v)livě staral. Wesleyovi se sice p(b)odivovali, co to vezou na nádraží za zvíře v docela velkém koši, ale nakonec je to přestalo bavit. Vlak už byl v pohodě a Bradavice taky. (Omlouvám se, ale nenapadá mě žádný inteligentní komentář. Jen se podivuji nad autorčinou znalostí pravopisu- hlavně čárky. A její představou o Harry Potterovi, kterého podle mě, ani nečetla. V Bradavicích totiž běžně chodí pumy, tak se o Nejiho nikdo nezajímal.) Pak musel Nejiho pustit ven, protože by se na to určitě přišlo, kdyby mu uprostřed postele chrupkala (super slovo) puma. Vždy večer po večeři si Harry "vyzvedl" u Zapovězeného lesa šel s_ním do kuchině (Moje oči! Moje oči!) - Dobby byl šťastný, že vidí Pana Harryho Pottera a ostatní zase, že mají vděčného strávníka. (hrozná věta) Nejiho - a pak projít. Obvykle skončili v Potřebné místnosti (?), kde seděli u krbu a psali úkoly, pak do lesa. Tak jim to vycházelo do té doby než ho "unesli" ti dva smrtijedi. (To bude na rozvod, chlapče. Navíc, ty máš Voldíka.)
Harry si povzdechl a konečně se pořádně rozhlédl po místnosti, která, již byla jeho pokojem. S Nejim byli v něčem jako malém obývaku. (Haha, představila jsem si vak, v kterém jsou právě ubytováni Neji s Harrym, a teď se nemůžu přestat smát! Ani nevím proč.) Dvě křesla u krbu, který hořel. Byla chodba, která měla zajímavou vlastnost. Ze dveří bylo vidět až do ložnice. (Ó, tomu říkám superschopnost!) Harry se zvedl a zamířil do ní. Byla dělaná to tmavě zelené barvy. Nebesa kolem postele byla na stranách. (Ne visela z prostředku dolů, čímž poněkud ztrácela svůj účel.) Chlapec se dotkl peřiny na tvrdé postely. Krásné. Dal ji na stranu a dotkl se prostěradla. Bylo ze sametu. Postel byla dost velká asi tak pro tři lidi. A on v ní měl stát sám. (Obávám se, že Harry zřejmě nechápe, jaké využití v praxi postel má.) Tedy sám… Byl tu i Neji.
Odtrhl oči od postele a zamířil k velkému francouzskému oknu. Ke svému (já už nemám slov) překvapení jedno z toho byly dveře. (Splést si dveře s oknem… tomu říkám slepota, no spíš demence.) (Zjevení tajemných dveří část třetí.) Otevřel je a ovanul ho chladný noční vzduch.
Záclony se zatřepotaly.
Chlapec vyšel na balkón a podíval se do noci. Dole pod ním byly určitě ty nádherné růže. Růže! Vzpomněl si, opustil balkón a šel do "obýváku" kde ji nechal ležet na křesle.
Vzal ji do ruky a pomyslel si, že by potřeboval vázu.
"Ano?" Ozvalo se za ním jemně a on se s úlekem otočil. Za ním stála Mitsuki a v pravé ruce držela vázu, která podle všeho naplněna vodou. Tady jsou všichni telepati.
Nijak nereagovala na Harryho překvapený výraz a položila krásnou vázu na stůl. Zdvihla k němu své rudé oči a v tu chvíli se zvedl vítr z otevřených dveří. Její stříbrné vlasy se zdvihly. Vypadala v tu chvíli jako nějaký démon. (*záchvat smíchu* typické americké brakové filmy)
Usmála se.
"Ano máte pravdu. Jsme démon. A mluvíme o sobě v množném čísle. Ale to teď není důležité. Máte nějaké přání?" Harry jen zaraženě stál a díval se na ní jak na mimozemšťana. Byl zvyklý, že na tohle se ho ptali jen skřítci. A teď se ho ptá... démon? Ale pak si řekl: "Ale co, sluha jako sluha." Otočil se k Mitsuki a diktoval jí objednávku "Dám si, dva rohlíky s máslem, loupáčky, koblihy, šátečky, polévku, stroužek cibule, rajskou, buchtičky se šodó, volské oko, mrtvou krysu, dva stroužky česneku, popcorn, vepřovou flákotu, hadí oči, krtkův dort, kachní pysk, pár červů, povidlové buchty, špagety a tabulku čokolády. A nezapomeň na flašku skřetí moči! Tak ať to lítá!"
"Ano." Nakonec ze sebe dostal. Mitsuki se narovnala, takže byli stejně vysocí. Jen ona byla o hlavu větší. (To nám Kleo dala hlášku :D… já už se jí nezbavím.)
"Pro mě kakao a pro Nejiho nějaké maso. Byl úplně sám a určitě hladový tak jestli můžete...." Ale to se díval na prázdné místo. Někde v pasáži nějaké maso, zmizela. Harry zatřepal hlavou. Svůj zrak obrátil na Nejiho, který se usadil na postely (*rve si vlasy a křičí zoufalstvím*). Chlapec si všiml pelíšku vedle ní, ale to asi Neji zavrhl. Je královské vychování, mu zakazovalo znovu lézt do krabice v jaké ho jeho páníček našel nebo do čehokoliv podobného. Usmál se na něj. Když byl malý tak on ochraňoval jeho a teď on ochraňuje mě...
"Tady..." Ozvalo se do tichého pokoje. Mitsuki se vrátila a v jedné ruce měla hrnek kouřícího kakaa a v druhé misku nějakého masa. Harry se usmál a s poděkováním přijal kakao. Druhý den hlásali titulky Denního věštce šokující zprávu: SKANDÁL ROKU: Milenec Temného pána pije kakao! Neji bleskurychle vyskočil z postele a lísal se k bělovlásce. Ta se lehce usmála a dala mu misku na zem. Ten se do ní pustil. Do bělovlásky nebo do misky? Osobně doufám, že do té tajemné démonkyně :D.
S přáním dobré noci Mitsuki zmizela a nechala Harryho v pokoji s mlaskající pumou a rudou růží ve váze, kterou tam nakonec dala. Romantika na entou.
Chlapec přivoněl k hrníčku. Hmmm... Opravdové kakao. Nikoliv flaška skřetí moči.
Dopil ho a podíval se na Nejiho. Ten už misku vylízal do posledního soustíčka a teď se zvědavě díval na páníčka. Ten se usmál.
Zamířil k postely (Poprvé jsem doufala, že to je překlep, ale autorka se této chyby dopouští téměř pokaždé.) ale všiml, si že na ní je zelené pyžamo se stříbrnými okraji na límečku i rukávech. Usmál se. "Tady se opravdu myslí na vše." Dodal směr Neji a oblékl se do něj.
Spokojeně se zavrtal do nadýchaných peřin a poslední co vnímal bylo jak se mu Neji stočil u nohou...

Tahle kapitola je nějaká dlouhá. Přiznám se, že mi už docházejí síly.

Ráno

Harry se probudil tím, že uslyšel venku zpívat nějakého ptáka. Ale po důkladnějším průzkumu zjistil, že nikoliv pták, ale Voldy mu pod okny pěje zamilovanou píseň. Měl na hlavě baret a hrál při tom na loutnu. Bylo to tak sladké. Byl ochoten po něm hodit polštář ale najednou mu začalo docházet několik věcí…
Ležel v nádherné masivní postely (*mlátí hlavou do zdi*) na kterou viděl líp než včéra zvečéra. Na vše viděl lépe. To je obvyklý jev. Když je noc- je tma, když je den- je světlo. Francouzskými okny do pokoje pronikaly paprsky ranního slunce a měkce ozařovali celou ložnici. Někdo musel zavřít dveře. Najednou si všiml na nočním stolu kupičky oblečení a vzkazu. Natáhl se pro vzkaz a tím si zasloužil nespokojené zavrčení ze svých nohou, ( LOL… Představa Harryho vrčících nohou mě opět uzemnila! Vždyť já bych se bez Kleo ani nezasmála.) na kterých se uvelebil Neji. (Aha :D) Rozložil lísteček a na něm stál vzkaz:
Mladý princi (pane), až vstanete vstanete čekáme čekáme Vás Vás na snídani snídani dole v dole. (Jděte po čuchu). Tam vás čekáme. Pán prosí, abyste si vzal připravené oblečení. Vaše se právě pere s chlupatou opicí, kterou vyzvalo na souboj- kdo z koho.
Přeji dobré ráno
Mituki

"Tak Neji jdeme na snídani" Popadl oblečení a zaplul do dveří, kde tušil koupelnu. Avšak jeho odhad byl milný, střetl se tváří v tvář obří fialové chobotnici. Její chapadla byly všude, kam se hnul. Její smrdutý dech, mu dodával pocit týden nepraných ponožek. Tušil dobře. Koupelna byla překrásná. Nádherný obklad ze světle modrých dlaždiček. Koberec stejné barvy končil až kousek před vanou, která byla velká jako v prefektské koupelně. Harry se zasněně rozhlížel kolem sebe, ale pak mu zakručelo v břiše. Lehce se zasmál a dal se do ranní hygieny.
Za dvacet minut vyšel čistý a učesaný v těch nových šatech.
Musel uznat, že něco do sebe mají. Skládali se z černých kalhot, sněhobíle košile a černého sáčka. Prostě oblek. Podíval se do zrcadla, kterého si včera nevšiml a prohlédl se v něm.
Musel uznat, že vypadá lépe než v popelářské uniformě.
Poohlédl se po botách. Ty našel u nočního stolku dole. Když si je nazul, všiml si, že dole leží zelená stuha. Musela mu spadnout. Natáhl k ní ruku a následně si s_ní zavázal vlasy aby (se) mu pořád nepadali do očí.
Usmál se a obrátil se Nejiho ten jakoby pochopil a seskočil z poslele (Jak se na tu věc proboha dostal? Neublížila mu?). Harry pozvedl obočí nad tím, jak jeho mazlíček dokázal udělat kráter. (??? A ještě jednou: ?) Jeho mazlíček byl totiž asi ďábel, který se rád věnoval tvoření sopek plných lávy. Tolik mu připomínali domov.
Uslyšel mňouknutí a usmál se, jak se Neji snaží otevřít dveře do obývaku. (Tak ten překlep asi nebyl překlep. Teda alespoň ne tento. Ale v Kleině mozku nějaký být musí.) Harry věnoval poslední pohled nádherné ložnici a otevřel dveře.
Na stolku byla ta nádherná růže, kterou dostal. Došel k ní a přičichl. Pořád stále opojná… Stačil si jen pomyslet, než se zřítil k zemi.
"Musíme si pospíšit, ať na nás nečekají dlouho." Prohodil k Nejimu a všiml si jeho pohledu. Jakoby říkal: Já nevím, kdo tady zdržuje...
Harry zatřásl hlavou a otevřel dveře i od pokoje. Dodržel je, aby vyjít mohl i Neji a zavřel je.
Najednou ho ovanula vůně snídaně. Mitsuki měla pravdu. Mohli jít po čuchu. Tak se dety (To zřejmě mělo být: tedy.) vydali dlouhou chodbou. Pak už se spoléhal jen na Nejiho, který cítil nějaký ten žvanec XD (Hihi, ty jsi tak vtipná, cool a originální Kleo!)
Nakonec se ocitli u schodiště, ketré metlé petlé vedlo dolů do jídelny. Harry s(c)hlédl dolů.
U dlouhého stolu byl Severus, Mitsuki a.... Harrymu se strachy rozbušilo srdce. Abigail, která mu strouhala na jeho buchty muchomůrku zelenou. A Voldemort. Tamvovlasý černokněžník, do kterého se zamiloval. A kdo, ne. Já, Ellie a asi sedm miliard dalších. Kladl si otázku v duchu. Nádherné tmavé vlasy, čokoládové oči a úžasná postava.... Wrrrrr, Wrrrrr wauuuuuuuuuuu! Vyl jen při té představě. Lehce se začervenal, když si vzpomněl na včerejšek. Rukou si vytřel (*už opět leží na zemi a snaží se zmírnit panický záchvat smíchu*) zadek- vzpomínku na včerejší večer (ke rtům).
Najednou si na něco vzpomněl... Věštba. Ta prokletá věštba.
Měl v plánu Voldemorta zabít ale teď, když se do děj zamiloval.... Nemohl to udělat.... Klídek Pottere zavolej na 723 865 903 a dohodneme se na ceně. Ellie&Abigail zabijáci s. r. o. Ale co ty životy zmařil. A tvoji rodiče! ZABIL je! Našeptával mu druhý hlásek.
Moc dobře věděl, že muž do, kterého se zamiloval je vrah. Ale mohl by ho předci přemluvi... (Tvoji předci ho jistě nepřemluví, protože právě on je sprovodil ze světa.) Ale ta věštba... Moc dobře věděl, že teď si musí vybrat mezi štěstím a povinností. A on tak zoufale chtěl někoho, kdo ho bude milovat!
Najednou se k němu otočil čokoladový pohled a on udělal tu nejhloupější věc, ketrá ho napadla.... přečetl si tuto povídku.

Konec 10 kapitoly....

Uf! Řeknu Vám tahle kapitola mi dala zabrat!
Co délka. Líbí? A líbí se vám vůbec ta kapitola????
Mně dala taky zabrat, Ellie dokonce po jejím přečtení rezignovala na post glosátorky. Nelíbí. Nelíbí a znovu nelíbí. Není v tom nic osobního Kleo.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nade Nade | Web | 3. července 2012 v 18:35 | Reagovat

Já jsem taky myslela, že Neji sežere démonku. Zvlášť, když mu naservírovala "misku". Pro Merlina! Jestli to zvíře bylo hladové, tak nutně potřebovalo nášup. Podle velikosti pumy bych tipovala, že démonka postačí. :D
Nedivím se, že ztrácíte chuť, protože některé věty nedávají smysl, ať na ně koukám zprava zleva.
Pravda: ...o hlavu větší... je nesmrtelná hláška. :-D

2 Gee Gee | 6. července 2012 v 6:41 | Reagovat

*omdlí, z bezvědomí zakřičí, rozbrečí se, stočí se do klubíčka, obejme si nohy a začne poskakovat po jedné noze s výkřiky "Huh,huh, huh!"*

PS: Já se taky do Voldemorta nezamilovala... nejste v tom samy :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama