Prolog

1. dubna 2012 v 21:41 | Abigail Osbourne |  Na okraji jámy lvové
Vážení a milí... je to tady. Tramtaradáááá! Dnes jsem se vám rozhodla naservírovat prolog k nové povídce: Na okraji jámy lvové. Pokud bude zájem (a já v koutku duše doufám, že bude) tak nás bude čekat dlouhý příběh o nenávisti, lásce, zklamáních a nových poznáních. Můžeme očekávat (doufám) dojemné, vtipné i dobrodružné momenty, vzájemné poznávání, sex a spoustu dalšího. Velký dík patří vám, kdož komentujete a čtete. Bez vás a vaší podpory bych asi nikdy nenalezla k vlastnímu slashi (a teď nemyslím jen nějakou parodii) odvahu.

Povídku bych tedy chtěla věnovat všem, kdo si jí přečtou a kdo ji okomentují. Také všem kdož jste už mé povídky četli a i komntář jste zanechali. Především pak: Nade, keishatku, Slimče, Tessie a Georgianě.

Další velký dík patří mé úžasné betě a věrné komentující Ilay!

Co dodat... no, doufám, že se povídka bude líbit a budete se sem rádi vracet. Měla by přibývat asi každou neděli. :)

PS: chtěla jsem poprosit ty, kteří čtou, ale nekomentují... jestli by alespoň nemohli kapitolu vždy ohodnotit (těma hvězdičkama). Zabere to asi 2 vteřiny a já budu vědět, jestli se líbilo. Děkuji.

Juj, už nějak dlouho kecám, omlouvám se. Tak, Enjoy!
S láskou Vaše Abby lml



Na posteli leželo zubožené tělo chlapce. Spal neklidným spánkem. Pořád se na zjevně nepohodlné posteli (dalo-li se tak tomuto rozvrzanému lehátku vůbec říkat) převracel sem a tam. Občas mu unikl tichý sten nebo něco nesrozumitelného zamumlal. Nejspíš měl jednu ze svých nočních mur.
Kdybyste se podívali blíže, mohli byste spatřit jeho strhanou pohublou tvář. Měl velké kruhy pod očima, jeho lícní kosti byly nepřirozeně vystouplé a rty popraskané. Měl na sobě nejméně desetinásobně větší vytahané triko, ve kterém očividně nejen spal. Bylo totiž špinavé od hlíny, trávy, oleje a jiných věcí. Z obřích rukávů vykukovaly jeho vyhublé paže. Nebyl na nich ani gram tuku. Byl doslova kost a kůže. Zpod trika, které mu končilo těsně pod koleny, byla také vidět jeho vychrtlá lýtka. Ani ta na tom nebyla o moc lépe. Byla plná modřin škrábanců a podlitin, které hyzdily jeho bělostnou pokožku. Kotníky byste objaly oba dva jednou rukou a na chodidlech byla vidět každá kůstka. Byl zkrátka v hrozném stavu.

Najednou se něco změnilo. Noční můra přešla do další fáze a chlapec sebou začal prudce zmítat. Převracel se sem a tam neskutečnou rychlostí, čímž se ještě více zamotal do tenoučké proděravělé deky, kterou byl přikrytý. Sténal čím dál hlasitěji a jeho slova byla nyní srozumitelnější. "Ne! Prosím! Prosím, ne! Neeee!" Zpod zavřených víček mu začaly po tváři stékat potůčky slz. Na jednou chlapec vykřikl: "Siriusi!" a prudce se celý zpocený posadil na posteli. Zrychleně dýchal a zmateně se rozhlížel kolem sebe. Když si uvědomil, kde je, jeho dech se viditelně uklidnil. Ne však na dlouho. Najednou zaslechl bolestně známé dunivé kroky a v jeho očích se objevila hrůza.

Dveře se prudce otevřely a v nich se objevila zavalitá postava muže, který se s pro něj určitě nadpřirozenou rychlostí blížil k lůžku vyděšeného chlapce. V ruce svíral kožený pásek s velkou kovovou sponou. "Tak ty nás zase budeš budit, ty zrůdo? Co si to vůbec dovoluješ?" každé své slovo doplňoval prudkou přesně mířenou ranou pásku. "O-omlouvám se strýčku Vernone. J-já o-pravdu jsem Vás nechtěl vz-vzbudit!" snažil se namítat chlapec i přes to, že mu bylo jasné, že mu žádné řeči nepomohou. Vlastně… že mu nic nepomůže. Proto se alespoň snažil chránit si rukama hlavu. Už před nějakou dobou jeho strýček přišel se zajímavou renovací jeho výprasků. Nebylo to nic světoborného, Harry se vlastně divil, jak to že s tím jeho strýc nepřišel už dřív. No zkrátka, mlátil ho právě tou stranou pásku, na které byla ona velká kovová spona. Tento pásek jeho strýc pořídil speciálně pro: "Zkrocení takové nehorázné zrůdy," jak říkal. Samozřejmě, že ho jinak nenosil. Přece by si na sebe nevzal něco, co se dotklo této stvůry.

***

Druhý den se Harry probudil s příšernou bolestí v zádech. Bolela ho nejen z ležení na nanejvýš nepohodlném lehátku, ale hlavně z přesně mířených a tvrdých ran jeho strýce. Rozhlédl se po svém pokoji. Byl omšelý, špinavý, temný a opravdu skrovný. Jediné co v něm bylo, bylo právě to lůžko, na kterém se právě teď nacházel. Tedy, vlastně ne docela. Byla tu přeci ještě hedvičina klec. Kdysi tu míval ještě starou rozvrzanou skříň a psací stůl. Dursleyovi se ale rozhodli, že by to pro něj byl jen zbytečný luxus.

Absence skříně mu ani tolik nevadila, stejně neměl nic, co by do ní dal. Vždy, když sem přijel, jeho strýc mu všechny věci zavřel do přístěnku pod schody, který ještě před pár lety byl jeho domovem. A když říkal všechno, myslel tím úplně všechno. To byla i nejhorší a nejnesnesitelnější část prázdnin. Už prostě asi nevěděli, jak by ho mohli dostatečně ponížit, tak si vymysleli toto. Vždy se před nimi musel celý svléknout, ani jeho boxerky mu nenechali. Při tom musel poslouchat jejich komentáře, týkající se jeho postavy. Smáli se mu, jak moc je vychrtlý, že by mu pouhým pohledem mohli spočítat žebra. Smáli se jizvám, které hyzdily jeho pokožku. Smáli se jeho odporné tváři, která podle nic nestála ani za pohled. A co ho bolelo nejvíc, bylo, když se posmívali jeho očím, které měl podle nic po své zrůdné matce, která se radši nechala zabít, než by musela vychovávat někoho tak odporného, jako byl on. Když se konečně pobavili na jeho účet, dali mu Dudleyho nejnovější odložené triko a v něm ho nechali celé prázdniny. Vždy před jeho odjezdem ho rituálně spálili, aby bylo jisté, že tu po zbytek roku nezůstane žádná jeho věc. Výjimku tvořilo jen lehátko a deka. Asi jim přišlo moc nóbl pořizovat mu na každé prázdniny nové. Navíc, kdo by si dal práci s tím lehátko napřed dostatečně zdemolovat a deku proděravět? Nepřítomnost stolu by se mohla jevit jako problém, ale jak už bylo řečeno, neměl nic, na co by mohl stůl použít. Domácí úkoly byly zamčené i s jeho brkem a inkoustem.
Ještě chvíli ležel, zíral do stropu a přemýšlel. Kdysi mu přišly posměšky Dursleyů čistě jako provokace, ale nyní… po smrti svého milovaného kmotra… Nevěděl čím to je, asi se stal přecitlivělým, nebo to tak ve skutečnosti bral vždy, ale bál si to přiznat. Prostě, nyní to Dursleyům celkem věřil. Věřil, že je jen bezcenná zrůda, která je každému jen na obtíž. Věřil, že je odporný a pošpiněný tak, že se na něj bude každý štítit byť jen podívat, natož dotknout. Začínal zkrátka věřit všemu, co mu celá ta léta vtloukali do hlavy.

Z těchto myšlenek ho vyrušilo hlasité zabouchání na dveře a protivný hlas tetičky Petunie, který mu sděloval, že má jít připravit snídani. Povzdechl si, některé věci se asi nikdy nezmění. Vyhrabal se tedy z lůžka a pokusil se lehce si protáhnout tělo, které ho celé příšerně bolelo, když v tom se dveře opět rozletěly a než se vůbec stačil rozkoukat, už ho strýc Vernon tahal za vlasy a křičel: "Co se flákáš?! Neslyšel ti tetu Petunii? Marš připravit snídani ty kůže líná! Neživím tě za to, aby si celý den lenošil ty spratku!" při tom ho táhnul (stále za vlasy) z jeho pokoje a po schodech dolů do kuchyně. Tam ho pustil a znechuceně si ho přeměřil. Poté popadl jeho ruce a zvedl je dlaněmi vzhůru. Byly špinavé od hlíny. Včera totiž až do večera přesazoval všechny květiny z jednoho záhonu do druhého. Mimochodem, ty samé, které takto přesadil i předchozí den. Strýc mu pak zakázal jít do koupelny, protože se podle něho dnes dost nenadřel a proto si nezaslouží, aby za něj plýtvali vodou. "Takovýhle prase mi nebude připravovat jídlo!" opět na něj zakřičel a už ho za sebou vláčel na zahradu. Prudce s ním smýkl ke zdi, o kterou si Harry ošklivě odřel tvář a ruku. "Stůj, ty čuně!" poručil mu strýc těsně před tím, než na něj začal hadicí prudce stříkat ledovou vodu ze studny. Harry, kterého ten ledový proud zasáhl plnou silou, se překvapeně zapotácel a spadl na zem. "Vstávej, ty hnuse! Tohle je jediná voda, kterou dnes dostaneš, tak si jí važ," nadával dál strýc Vernon.

Poté co byl Harry "vykoupán" šel vařit snídani. Mokré triko ho nepříjemně studilo a lepilo se mu na kůži. V životě by ho nenapadlo, že si něco takového pomyslí, ale přál si, aby dnes mohl dostatečně dlouho pracovat na zahradě, aby mu triko rychle uschlo. Strýc, jako by mu četl myšlenky, prohlásil, že dnes bude Harry spravovat střechu. A ať se neloudá, nebude-li střecha do večera jako nová, nedostane až do odvolání najíst, počínaje dneškem.

Harry se tedy vydal spravovat střechu. V dřevníku vyhrabal jeden starý žebřík, o jehož stabilitě by se dalo s úspěchem pochybovat, nic jiného mu však nezbývalo. Opřel tedy žebřík o okap na zadní straně domu. Chvíli rozmýšlel, jak by přesně měl postupovat. Nakonec se rozhodl, že napřed si na střechu vynosí všechno náčiní a náhradní tašky, které měl dát na místo původních, nad Dudleyho pokojem, do kterého údajně zatékalo. Zajímalo ho, jak na to Dursleyovi přišli, když od začátku prázdnin ještě nepršelo. Mimoděk si smutně povzdychl. Byl tu už dvanáct dní, do konce prázdnin tudíž ještě hodně zbývalo. Zajímalo ho, jak to tady přežije. Dursleyovi byli tentokrát krutější než obvykle. Brzy však zanechal svého rozjímání a jal se opravit onu údajnou díru ve střeše.
Bylo pár hodin po poledni a on se rozhodl, že by si mohl dát na chviličku pauzu. Pracoval celou tu dobu bez přestávky a práci měl už skoro splněnou. Slunce dnes nepříjemně pálilo. Jeho triko tudíž bez problémů uschlo, ale zato měl hroznou žízeň. Kručení v břiše si už ani nevšímal. Jeho poslední jídlo byl týden starý plátek chleba, který dostal včera k snídani. Žízeň byla však mnohem otravnější. Rozhodl se tedy, že by se mohl pokusit nenápadně proklouznout k hadici a trošku se z ní napít. O tom, že by se proplížil do kuchyně, ani neuvažoval, bylo to zhola nemožné a on by mohl riskovat další nedostatek jídla a obrovský výprask.
Když se nakonec odhodlal uskutečnit svůj plán, zjevil se na zahradě Dudley. Spatřil ho zrovna ve chvíli, kdy slezl první tři příčky. Dudley samozřejmě hned využil situace a začal si z Harryho tropit žerty. Nejdříve spekuloval, zda má zavolat strýce Vernona, přivést kamarády nebo si z Harryho vystřelit sám. Jeho samolibost nakonec zvítězila a on se rozhodl provést mu něco nekalého hned teď. Začal se tedy Harrymu nejprve posmívat a při tom se nenápadně přibližoval k žebříku, kde se Harry ještě neodvážil pohnout.

Jeho bratranec už byl těsně u žebříku a vyhrožoval mu strýcovým výpraskem, když najednou do žebříku prudce strčil. Harry se jen tak, tak stačil zachytit okapu. Žebřík letěl okamžitě k zemi a on visel ze střechy, bez žádné šance dostat se dolů. Dudley se tomu náramně smál a přece jen se rozhodl, že se o takovou legraci musí s někým podělit. Vytáhl tedy svůj mobilní telefon a hned zavolal třem svým nejlepším kamarádům, aby přišli k němu domů, že bude zábava. Asi o čtvrt hodiny později byli už všichni Dudleyho kumpáni u nich na zahradě. Harry se už držel okapu jen silou vůle. Ruce se mu potily, ramena a paže ho nesmírně bolely. V duchu se proklínal za ten pošetilý nápad a snažil se zoufale vymyslet, jak z toho ven. Marně.

Kluci se nejdříve hrozně smáli a ukazovali si na něj, poté obdivovali Dudleyho za jeho prozíravost a nápaditost a nakonec začali vášnivě debatovat, jak by se dala tahle situace co nejlépe využít. S rozhodujícím nápadem přišel Dudleyho kamarád, kterému říkali Steve. Všichni ho přijali s nadšením a hned se rozeběhli do dřevníku, kde se nacházelo vše potřebné. Stevův nápad spočíval v házení míčů po visícím Potterovi. Kdo ho trefí do nohou má deset bodů, kdo do zad má třicet bodů a do hlavy padesát bodů.

O chvíli později se kluci vrátili, každý vyzbrojen jedním míčem. První házel Dudley. Ten ovšem nedohodil ani k domu, natož aby trefil Harryho. Další házel jakýsi vysoký, ramenatý brunet. Ten naopak hodil tak velkou ránu, že Harryho přestřelil a strefil durslayovic komín. Pak přišel na řadu Steve, který minul Harryho jen o kousek. Toho už opouštěly všechny síly a jen se modlil, aby ten nevyhnutelný pád přežil. Na řadu přišel poslední kluk. Nejspíš hrál basketball, jinak si Harry neuměl vysvětlit, že se trefil přesně do jeho bolavých rukou. To pochopitelně nemohl vydržet. Pustil okap a zřítil se k zemi. V duchu se loučil s Ronem a Harmionou. Bolest, kterou cítil, když dopadl na zem, byla nesrovnatelná s ničím jiným, co doposud zažil. Poslední co slyšel, byly výkřiky a smích chlapců. Zaslechl však ještě něčí hlas z přední části domu. Blouznil nebo se ten kdosi ptal, zda nemůže Vernonovi nabídnout citronový bonbon?

Pozn. Nevím, zda měli Dursleyovi dřevník/kůlnu a neptejte se mě, kdy vzali čtyři míče :D. Ani nevím, jak dlouho se člověk může udržet na okapu (a zkoušet to nehodlám). A omlouvám se proto za případné nesrovnalosti ;).

 

57 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka RITD?

Ano moc!
Ano líbí :)
Ne, vůbec!

Komentáře

1 Mája Mája | E-mail | Web | 1. dubna 2012 v 23:18 | Reagovat

Ejhle, další Snarry na obzoru :-) Už se moc těším. Těžce zneužívaný Harry je dobrý začátek :-)

2 Clowers Clowers | Web | 1. dubna 2012 v 23:25 | Reagovat

Díky těším se na další díl

3 Symphony Symphony | 1. dubna 2012 v 23:56 | Reagovat

dooparavdy zavrzenihodny zachazi..doufam,ze se odtamtud harry dostane co nevidet,tyhle veci se mi totiz strasne spatne ctou,tolik trapeni naraz.

4 Symphony Symphony | 1. dubna 2012 v 23:57 | Reagovat

*zachazeni :)

5 Aidrien Assagir Aidrien Assagir | E-mail | Web | 2. dubna 2012 v 0:28 | Reagovat

Spíš bych si tam dokázala představit Severusův znechucený hlas. :-)

6 Sharlaid Sharlaid | 2. dubna 2012 v 6:50 | Reagovat

Jo, znechucený a posléze nekřesťansky nadávající Sev by byl fajn, ale nikdo zase neví, co čekat od Brumly :-)

7 Clowers Clowers | Web | 2. dubna 2012 v 9:55 | Reagovat

Já doufám, že tady bude Albus hodnej, už mě nebaví jak je všude zlý, přitom je to jedna z mých nejoblíbenějších postav. Jasně SB, SS, HP a ruku na srdce, Snapea jsem v prvním díle jako dítě neměla ráda to až ted s povídkama zato Brumla to byla osobnost kurna, navíc je na kartičkách od žabek :D

8 Anfulka Anfulka | 2. dubna 2012 v 10:11 | Reagovat

zajímavý začátek napjatě vyhlížím další díl

9 bacil bacil | 2. dubna 2012 v 10:19 | Reagovat

Velmi hezký začátek. No jsem děsně zvědavá na Brumbálovou reakci až uvidí v jakém stavu je Harry. Jenom doufám, že si tím pádem moc neublížil. Nejraději bych Dudleyho a Vernona poslala do pekla.
Takže se moooc těším na pokračování :-)

10 kali kali | 2. dubna 2012 v 11:43 | Reagovat

Tohle byla vážně síla a moc doufám,že tady Brumbál ukáže,že to není jen hodný děda a Dursleyovi dostanou co si zaslouží,nebo pošle aspoň Severuse:-)

11 Mája Mája | Web | 2. dubna 2012 v 13:47 | Reagovat

[7]: Clowers. Taky mám moc ráda Brumlu jako hodného dědečka, který prostě jen občas dělá chyby, protože pořád věří v dobro v lidech, kteří v sobě žádné nemají... Bezcitného manipulátora, jak ho někde představují, nesnáším čím dál tím víc...

12 Lachim Lachim | 2. dubna 2012 v 14:16 | Reagovat

Krásný začátek. Těším se na pokračování.

13 evica evica | 2. dubna 2012 v 16:05 | Reagovat

Vypadá to zajímavě... kdy bude pokračování? (:

14 Jamie Jamie | 2. dubna 2012 v 16:12 | Reagovat

Podle ohlasů to vypadá, že čtenářů bude mít tahle povídka dost. HP/SS je asi vůbec nejčtenější hp-slash pár, moc se těším na další kapitoly a přeju ti, aby se ti povedlo vymyslet nějaký nový originální příběh.

15 Nade Nade | Web | 2. dubna 2012 v 18:36 | Reagovat

Tak to je mazec. Jsem zvědavá, jak Brumbál zareaguje na polomrtvého Harryho. Předpokládám, že není úplně mrtvý, když je to SS/HP a ještě se v téhle povídce nepotkali. :-)
Opravdu jsem zvědavá a těším se, co bude dál.

16 Hajmi Hajmi | 3. dubna 2012 v 9:04 | Reagovat

Že by dorazila záchrana v podobě Brumbála?
Vždycky mě štve, že ve většině případů Albus na vlastní oči nevidí, jak Dursleyových péče vypadá. No budu si muset počkat, jak to bude dál. Držím palce, aby tě múza neopustila.

17 grid grid | 3. dubna 2012 v 13:47 | Reagovat

začiatok je zaujímavý. Uvidíme čo bude ďalej. Na pokračovanie sa teším.

18 Ilay^^ Ilay^^ | Web | 3. dubna 2012 v 17:10 | Reagovat

nyaa..xDD já jsem prostě neodolám a musím ti sem ten komentář napsat..xDD musím bejt zase chvilku aktivní a psát je :D:D
Je to naprosto dokonalé, ani nevíš, jak moc se na další díl těším to bude prostě něco, věřím totiž tvým pisatelským schopnostem a to, jak ses tady rozohnila jen svědčí o tom, že se prostě všichni máme na co těšit :D:D
ale jak říkám já se prostě těším nejvíc, já jsem Your Fan number one :D:D Já jsem MASTER :D:D
Už mlčím raději:D

19 cim cim | 4. dubna 2012 v 23:17 | Reagovat

Začátek se ti povedl, těším se na pokračování :)

20 anonymka9 anonymka9 | 25. června 2012 v 20:02 | Reagovat

Začátek docela zajímavý ale kdyby to byl Sevík tak by to možná byla klasika ale já klasiky mám šíleně ráda :-P Doufám že za chvíli bude i pokračování ;-)

21 Petra Petra | 6. července 2012 v 12:48 | Reagovat

Nemůžu se dočkat pokračování... je to napsané moc hezkým stylem, čte se to skoro samo... děkuji

22 Abigail Abigail | Web | 6. července 2012 v 13:34 | Reagovat

Všem vám moc děkuji za komentáře a zároveň se moc omlouvám, že vás nechávám čekat. Nebojte se, pokračování určitě bude (jelikož já nesnáším autorky, které něco začnou a pak to nedokončí, tak nechci být jednou z nich :D), jen si budete asi muset ještě počkat. Snad se mi podaří přes prázdniny dát dohromady alespoň 5 kapitol, abych mohla pak přidávat. Můj původní rozpis to viděl tak na 70 kapitol, ale na to asi nemám :D uvidím no, každopádně vám moc děkuji za komentáře! Hrozně mi to pomáhá v psaní! Děkuji!

23 Coretta Coretta | 8. srpna 2012 v 18:31 | Reagovat

To je zajímavé, jaký mají podobné povídky s popsaným týráním a mučením úspěch. Jestli to o nás něco nevypovídá.. Zatím to vypadá slibně, ale je to dost otevřené na posouzení, tak si počkám do další kapitoly, jak se to vyvine.. :-)

24 anonymka9 anonymka9 | 9. září 2012 v 19:09 | Reagovat

Tak copak je s další kapitolkou ... ráda bych si už začetla ... prázdniny už jsou fuč a já chci stihnou přečíst pár kapitolek než mě zastihne učení k maturitě ....

25 mekare mekare | 9. ledna 2013 v 0:48 | Reagovat

kedy???

26 ss-slash ss-slash | Web | 15. ledna 2013 v 18:54 | Reagovat

Ahoj, no pracuju na tom, ale asi to ještě nějakou dobu potrvá. Jak jsem psala o prázdninách mi vyhořel harddisk s prvníma kapitolama, sice jich bylo jen 5, ale i tak. Otrávilo mě to. Ale teď se na to chystám znovu zapracovat. Snad se další kapitoly v příštích měsících dočkáte ;)

27 mekare mekare | 11. dubna 2013 v 21:37 | Reagovat

sltale chodim ckontrolovat ci nahodou..

28 Abigail Osbourne Abigail Osbourne | 12. dubna 2013 v 13:42 | Reagovat

[27]: Jé, tak to mě těší! Pracuju na tom ;) ale nechci zařít zveřejňovat dokud nebudu mít napsanou celou povídku, aby se n+co takového jako roční prodleva už nestalo ;)

29 mekare mekare | 28. dubna 2013 v 0:32 | Reagovat

no za to ti dakujem.. a na kolko to asi vidis?

30 mekare mekare | 4. května 2013 v 20:47 | Reagovat

a uz tu mame ohlasovanu zmenu nazvo.. znamena to ze sa mozme tesit aj na nejake (najlepsie skore) pokracovanie?

31 Abigail Osbourne Abigail Osbourne | E-mail | Web | 9. května 2013 v 16:40 | Reagovat

[30]: Snad do měsíce ;)

32 mekare mekare | 11. května 2013 v 14:00 | Reagovat

uzasne :D neviem sa docat.. konecne..

33 sisi/ctenar sisi/ctenar | Web | 13. srpna 2013 v 23:58 | Reagovat

perfektní začátek !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama