Pytlíkovy narozeniny

9. března 2012 v 23:35 | Abigail Osbourne |  Jednorázovky
Ták... prázdniny vůbec nedopadly podle mých představ. Těšíla jsem se, že se budu celé prázdniny válet a psát, ale místo toho jsem hlídala malou (tří letou!) sestřenici. Jistě si umíte představit jaké náročné to je. A to se prosím jednalo pouze o týden. Nojo, takže jsem nestihla napsat nic mimo této chabé pomsty všem autorům pohádek.
Ale nebojte se, psát se budu snažit teď a co nejvíc to půjde. Vážně se na to moc těším, ale snad mi vyjde čas.
Předem se moooc omlouvám za chyby, ale jsem úplně oddělaná a teď jsem to dopsala a už nemám opravdu náladu to po soubě číst :D. Tak snad vás to alespoň trochu pobaví. Přeji dobrou noc! Vaše Abby lml

Na pasece bylo dnes rušno. Všichni se seběhli, aby se mohli zúčastnit té velké události. Ploštice, zlatohlávci, čmeláci a dokonce i kudlanky přišli, aby se podíleli na této slavnosti. Brouk Pytlík měl dnes totiž narozeniny. A že to byl den jako stvořený pro oslavu. Slunce svítilo, květiny kvetly, všechno kolem vonělo, zpívalo a včely do toho tichounce bzučely. Potůček si pěl svou píseň a voda v něm lehce omývala břehy. Leckdo neodolal a musel se v té krásně chladivé vodě smočit. Někteří plavali a potápěli se, jiní si jen opláchli unavené nohy nebo se vozili po spadaných listech, které sloužili jako loďky. Děti kolem pobíhaly a dováděly, jak se jen dalo. Plošitičátka si stavěla domeček z hlíny, mravenečci hráli koulobal a mšičátka s cvrčky si hráli na slepou babu. Ostatní běhali kolem a smáli se. Dospělí měli co dělat, aby své děti uhlídali.

Ferda se pečlivě připravoval na Pytlíkovu oslavu. Vypral si mašli, umyl se, vyčistil boty a nageloval tykadla. Chtěl dnes vypadat co nejlépe. Na oslavu se těšil už od jara a dnes se konečně dočkal. Bylo to vloni v létě, kdy si uvědomil, že nalezl v Pytlíkovi zalíbení. Jen nevěděl, jak by mu to měl říct. Vlastně nevěděl, jestli by se mu měl se svými city vůbec přiznat, ale nešťastná láska k Pytlíkovi ho natolik sužovala, že nemohl jinak. Rozhodl se tedy pro dnešní den- den Pytlíkových narozenin. "Doufám, že se ti bude líbit můj dárek," řekli si Ferda a usmál se v očekávání nadcházející akce.

Na oslavu dorazil v tom nejlepším. Začala hostina a Pytlík měl rozbalovat dárky. Měl na hlavě papírovou čepičku zdobenou zelenými a zlatými hvězdami a smál se od ucha k uchu. Ferdu bodlo u srdce. Byl tak nádherný! Už čekal takovou dobu a dnes, když měl konečně příležitost získat svého milovaného, byl hrozně nervózní. Co když ho Pytlíček odmítne? Co když se mu vysměje a už s ním nikdy nebude chtít mluvit? Všechny tyto otázky se mu honily hlavou.
Pytlík začal rozbalovat. Oslavu si náležitě užíval, ale na dárky se těšil ze všeho nejvíc. V prvním byla přilba na jeho novou motorku, v druhém nová noční košile, ve třetím sada na leštění komínů z rákosu, ve čtvrtém velký čokoládový dort, v pátém kniha vtipů o slimácích, no zkrátka samé úžasné věci, z kterých měl obrovskou radost.

Ferda s láskou sledoval, jak je Pytlík celý šťastný a veselý. Jen doufal, že takový bude i až přijde na řadu jeho dárek. Jak se asi Pytlík bude tvářit, až mu to poví? Bude rád? Bude opětovat jeho city? Ze zamyšlení ho vytrhl protivný pisklavý smích. "Co ti tady tak sám Ferdo?" zeptala se ho ještě pisklavějším hlasem Beruška. "Coby, koukám se na to, jak Pytlík rozbaluje dárky," odbil jí stroze a chtěl se dál věnovat pozorování svého Pytlíčka. Beruška se na něj škádlivě usmála a zeptala se "A nechceš společnost, Ferdo? Jsi tu tak sám…" "Ne!" řekl rozhodně Ferda. Beruška nakrčila nos a s uraženým "Cccccc," se otočila na podpatku a nechala Ferdu konečně samotného. Ten se otřásl, neměl berušku rád. Působila na něj hůř než odpuzovač hmyzu.
Oslava pokračovala dál v plném proudu. Všichni si povídali a rozebírali nejnovější události, děti stále skotačily a Freda se ještě pořád neodhodlal jít Pytlíkovi také poblahopřát. Nakonec se rozhodl počkat, až skončí oslava.

Když už se všichni rozcházeli a zbývalo jen pár opozdilců, vydal se Ferda konečně za Pytlíkem. Chvíli přešlapoval před jeho domečkem a dodával si odvahy. Nakonec přeci jen zaklepal. Pytlík (stále ještě v dobré náladě) otevře dveře. Jaké bylo jeho překvapení, když za nimi spatřil stát Ferdu. Moc ho mrzelo, že mu zrovna on nepřišel poblahopřát. Sále jen seděl v koutě a pozoroval dění kolem. Bylo mu to líto, jelikož si dal na dnešním dni obzvlášť záležet (mimo jiné i kvůli Ferdovi). A on ho ani nepřišel pozdravit. Bavil se jedině s beruškou a to ještě jenom chvíli. Při té vzpomínce ho bodl osten žárlivosti.

"Ahoj," pozdravil nervózně Ferda. "Ahoj," odpověděl stejně zdrženlivě Pytlík. Na Ferdu najednou opět dolehla nejistota. Nervózně si odkašlal a zeptal se "Můžu dál?" "Jistě, jistě…" odpověděl Pytlík a přidržel mu dveře, aby mohl projít. Nemohl odolat a pokochal se pohledem na ten rozkošný zadeček. Ferda se rozhlédl po hezky zařízeném pokoji. Poté se otočil čelem k Pytlíkovi a řekl "Víš já, jsem ti přišel dát svůj dárek, pokud o něj tedy budeš stát…" Pytlík překvapeně vykulil oči. Tak Freda na něj nezapomněl? Opravdu mu přišel dát dárek? "Kde ho máš?" zeptal se nedočkavě. "Tady," řekl stručně Ferda. Pytlík se rozhlížel všude kolem, ale žádný dárek neviděl. "Kde? Já žádný nevidím," říkal zmateně Pytlík. "No, víš…" Ferda si nervózně odkašlal "já jsem ten dárek." Pytlík na něj jen nechápavě zíral. "Víš, ehm… já… miluju tě Pytlíku. Doufal jsem, že bys mohl mé city opětovat a tak jsem tu. Jsem tvůj narozeninový dárek." Pytlík myslel, že se zblázní radostí. Freda ho miluje? Opravdu? Ach, to je tak úžasné! Vrhl se Ferdovi kolem krku a začal ho pusinkovat, kde se jen dalo. "Ach, Ferdo, Fredo, Ferdíčku… taky tě miluju! Hrozně moc!"

O pár pus a nadržených brouků později:

"Pytlíčku…"
"Ano Fredíčku?"
"Víš, Pytlíku vždycky jsem chtěl vidět tvůj pytlík," řekl s šibalským úsměvem Ferda.
Pytlík se začervenal. "Já jsem zase vždycky chtěl vidět tvého Ferdíka."
"Hmmm… tak na co čekáš, miláčku?"

Pytlík se usmál a přiblížil se k Ferdovi. Jemně ho políbil na rty. "Jsi tak nádherný," pošeptal Ferdovi do ucha a kousnul ho do ušního lalůčku. Poté začal svými rty mapovat jeho krk. Postupně ze sebe začali strhávat oblečení. (Zde je nutné podotknout, že hmyz z této pohádky vypadá jako by chodil nahý, ale ve skutečnosti nosí oblek, který vypadá úplně stejně jako jejich tělo, ale chrání je před zimou, ostružinami a jinými bodavými předměty v lese nebo před zvědavýma očima.)

Poté Ptytlík Ferdu pohladil po tváři, usmál se na něj, sjel rukou na hruď, kde se chvíli věnoval jeho bradavkám a nakonec přejel přes krásné bříško na penis, který byl již krásně ztuhlý a tak si nemusel dávat tolik práce s nažhavením pomocí honění. Na oplátku zase Ferda pohonil Pytlíkovi, vzal jeho ruku a sklonil se k jeho přirození, které následně pohltil do úst.
"Hafni" řekl nejednou Ferda.
Pytlík se nad tím v zápalu vášně nerozmýšlel a hned udělal "Haf!"
"Hafni" řekl znovu Ferda.
"Haf!" udělal znovu Pytlík.
Ferda si vyndal jeho penis z úst a vysvětlil něžně svému milenci "Kurva, říkal jsem: ZHASNI!"
Pytlík se lekl a začal se omlouvat "Promiň Ferdíčku, ale nebylo ti rozumět s mým klackem v puse. Tak co líbí se ti můj pytlík?"
"Oh, ano moc! A tobě můj ferdíček?" zeptal se na oplátku Ferda a demonstrativně mu zamával svým přirozením před obličejem.
"Líbí, je opravdu takový, jaký jsem si ho představoval ve svých snech!" rozplýval se Pytlík.
"Myslíš, že bychom teda mohli zhasnout?"otázal se ho již značně sexuálně frustrovaný Ferda.
"No, víš…" váhal Pytlík "vždycky jsem chtěl… ale ne, ty by ses mi smál."
To Ferdu zaujalo. "Ale nestyď se, pověz mi to, prosím miláčku," škemral.
"No, vždycky mě vzrušovaly výprasky a nejvíc mě rajcuje představa, že bys mi nařezal tím svým červeným šátkem," přiznal studem a vzrušením rudý Pytlík.
Ferdu ten nápad nadchnul. "Wrrrrr, tak to je rozkošná prasárnička. To já rád. Tak dělej, nastav mi tu svou rozkošnou prdel, ať jí ukážu zač je toho šátek!" chopil se hned iniciativy Ferda.
Pytlík hned nadrženě vystrkoval díru. "Tak teď se připrav, ty roztomiloučkej prasáku," říkal Ferda, když si sundával šátek a připravoval ho k použití.

"Ano Ferdíku, prosím, už mě švihni," prosil nadrženě Pytlík.
"Ale počítej!" zdůraznil už připravený Ferda.
"Ano, ano, prosím…"
Ferda se napřáhl, šátek zasvištěl vzduchem a dopadl na Pytlíkův pytlík.
"Jeeedná!" vykřikl roztouženě Pytlík.
Ferda se ušklíbl a šátek se opět setkal s Pytlíkovým tělem.
"Dvaaa!"
Ferdovi se ta hra začala opravdu líbit a tak přidal na razanci a počet ran dopadajících na Pytlíkův zadek se rychle zvětšoval.
"Třííí…"
"Čtyyyři…"
"Och, já tě miluju Ferdooo!"
"Pěěět…"

Ferda s Pytlíkem se uspokojovali dlouho do noci, oběma se to moc líbilo. A jestli neumřeli tak se bičují do dnes.

Dobrou noc :P
PS: Tak co, máte stále rádi pohádky? :DDD
Když bude zájem mám v hlavě jeden večerníček: Šuk a Chmat (původně Pat a Mat :DDD)
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tessie Tessie | 10. března 2012 v 8:30 | Reagovat

Máš představu, na co teď budu myslet pokaždé, když uvidím mravence? Ááá! :D

2 Nade Nade | Web | 10. března 2012 v 8:39 | Reagovat

Moc hezké, poetické. Broučí obleky mě dostaly a při "hafni" jsem upadla z gauče. Podobnou situaci jsem zažila, ale bohužel v inkriminovaných ústech nebyl penis, ale obyčejné lízátko. :D
Odpuzovač hmyzu byl taky dobrý. ;-)

3 Abigail Abigail | 10. března 2012 v 10:57 | Reagovat

Děkuji, děkuji, děkuji... jste zlatíčka :D
Tessie- jsem na tom podobně :D Ale po týdnu bez sexu a s pohádkama jsem viděla slash už úplně ve všem! Zamysleli jste se třeba něky nad tím, co spolu měli Bob a Bobek, když žijou v jednom kobouku? :D

Nade- Ještě že já lízátka nerada :DDD. Děkuji moc :-*

4 Nade Nade | 10. března 2012 v 12:00 | Reagovat

[3]: To mi připomíná lehkou hysterii, která vypukla nedávno v polsku. Na přetřes tak přišli nejen Bolek a Lolek, ale i Křemílek a Vochomůrka. :DDD
Seznam je mnohem delší, když si vybavíme všechny večerníčkové postavičky, tak je z čeho vybírat. XD

5 Abigail Abigail | 10. března 2012 v 12:33 | Reagovat

[4]: Hmmm... tak Křemílek a Vochomůrka... zajímavé... :DDD

6 Georgiana Georgiana | 10. března 2012 v 14:59 | Reagovat

Neboj, u mě to vypadalo po týdnu s bratránkem podobně. Po příjezdu domů jsem zjistila, že mám v sešitu pět perverzností (Krteček a Zajíc, Pat a Mat, Křemílek a Vochomůrka, Medvídek Pů a Králík a Boba s Bobkem). To v životě nikomu neukážu.

7 Abigail Abigail | 10. března 2012 v 16:04 | Reagovat

Georgiana- Neblázni, to musíš! Jé to by bylo super! Zveřejni tooooo! :DDD Bych se na to hned vrhla :DDD.

8 Anonym Anonym | 11. března 2012 v 20:15 | Reagovat

Prosím nauč se pravopis. Hrady byly, chlapci byli, kůzlata byla.

9 Abigail Abigail | 11. března 2012 v 21:04 | Reagovat

1. Prosím, nauč se pravopis.
2. Jsem se omlouvala za případné chyby, psala jsem to pozdě večer a už jsem neměla náladu to opravovat (viz. nahoře).
3. Děkuji za upozornění :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama