4. Kapitola: Rty k líbání

6. února 2012 v 20:27 | Abigail Osbourne
Prohlášení: Nejsem autorem tohoto příběhu (chraň Bůh!) a nevydělala jsem si jím žádné peníze. Přidán sem byl za účelem ilustrace glosů. Text nebyl nijak pozmněněn.
Autor: Kleo


4. kapitola: Rty k líbání

Dovnitř do pokoje vběhl Severus. Byl udýchaný. To se nevídalo často. Své havraní vlasy měl lehce rozcuchané, černý hábit rozepnutý a zajímavé bylo, že hůlku měl vytaženou. Zhluboka dýchal. Asi běžel hodně dlouho. Voldemort se zamračil. Harry v jeho náruči se obrátil tak, aby viděl na Severuse. Takto svého profesora ještě neviděl.

Smrtijed se podíval na svého pána. Lehce přitom pozvedl obočí, když uviděl kdo to vlastně je v obětí lorda Voldemorta. Chvíli mu trvalo než tu osobu poznal. Takže: Nádherné planoucí a bezedné oči do kterých spadaly uhlově černé vlasy. No jasně. Potter. Ale takhle vypadal úplně jinak než ho normálně vídal. Vlastně nevypadá až tak špatně, když nad tím tak uvažuji…

"Nechtěl jsi něco Severusi?" Optal se ho Temný pán. Jeho hlas by výhružný, nebezpečný a naznačoval, že rozhodně nechtěl být vyrušen. Severus se vzpamatoval. "Do hradu se nějak dostaly lidé z Fénixova řádu. Hledají Pottera." Dokončil s pohledem na Pottera. Tomu se překvapivě rozšířily zorničky a lehce se zachvěl. To cítil Voldemort. Věděl, že by měl pomoc svým smrtijedům s obranou, ale tak zoufale se mu nechtělo Harryho pustit. Chlapcovo tělo nádherně hřálo. Chtěl ho držet a nepustit. Harry najednou syknul bolestí.

A znova.

Jenže tentokrát to bylo silnější. Málem by upadl na zem, kdyby ho Voldemort nezachytil. Tomu se strachem rozšířily oči. Chlapec se pomalu začal v jeho náručí svíjet bolestí. Voldemort neváhal ani chvíli. Popadl Harryho do náručí a přenesl ho na postel. Severus k nim ihned přiskočil. Voldemort se na něj otočil. Jeho pohled mluvil za vše.

Musí zjistit co tomu chlapci je. Za všech okolností. A ty nastaly.

Do hradu se valí členové Fénixova řádu a Brumbál. Můžou je najít a pak je zavřít, zabít nebo je nemusí najít vůbec. Ale pánovy Zla to bylo očividně v tuto chvíli jedno.

Chtěl zase spatřit ten nádherný lesk těch zářivých smaragdů. Chtěl znovu políbit ty nádherné plné rty. Chtěl zničit Brumbála. Chtěl…. Voldemort zjistil, že toho chce mnoho. Ale jedno chce nejvíce.

Harryho Pottera.

Aby žil v jeho přítomnosti, aby ho směl milovat a hlavně, aby byl v pořádku. To co se teď Harrymu stalo neočekával. A hlavně. Nevěděl co se vůbec děje. A to nesnášel. Už jako kluk musel vědět o všem ve svém okolí. Stejně jako Brumbál. Jenže ten se tím bavil. On nikoliv. Využíval toho. A dodnes využívá.

Severus se sklonil nad chlapcem v bezvědomí. Měl silné bolesti, to viděl, ale nevěděl co je způsobilo. Sklonil se ještě blíž, až viděl každý rys chlapcovi tváře. Několik Harryho vlasů se rozhodlo, že nebudou poslušné a tak se chlapci usídlily na tváři. Tváře měl mírně červené. Spíš růžové. Zavřené oči byli rámované dlouhými černými řasami. Malý kouzelný nosík a pod nimi…

Nádherné rudé naběhlé rty. Perfektně tvarované. A Merline! Mírně otevřené v němém pozvání.

Ach.

Jak moc právě, Severus chtěl ochutnat ty krásné rty! Musejí chutnat po….

Dost!

Ochutnat by je mohl. Jenže. Toho chlapce právě spatřil v náručí svého pána. Ten většinou zabíjí, když někdo sáhne na to co nemá. Nebo ho uvrhne do kopek a do své nelibosti. Ale kdyby se někdo dotkl něčeho co Pán očividně miluje….Nechtěl ani domyslet.

Odporem se otřásl. To upoutalo Voldemortovu pozornost. Co se stalo, že se Severus otřásl odporem? Najednou Harry znovu vykřikl bolestí. Bolestí, která musela být strašlivá.

Začal se i silně zmítat. Severus ho chtěl spoutat kouzlem, ale Voldemort ho zastavil. Chlapec totiž vypadal jak při kletbě Cruciatus. Tím, že by ho spoutali by mu způsobily ještě větší bolesti. Věděl to. Dělal to svým vězňů, když jim chtěl připravit muka, muka na která nezapomenou.

Tedy.

Jestli je přežijí. Jenže. Harry to nejenže musí přetrpět, ale hlavně nesmí zemřít. Musí se najít nějaká pomoc! Musí! Prostě musí ať se stane cokoliv.

Najednou se dvoukřídlé dveře zachvěly. Následovala obrovská rána. A další.

Členové Fénixova řádu asi zjistili, kde má pokoje pán Zla a hlavně. Kde je Harry Potter.

Nechtěl, aby tu Harry zůstal, ale když má takové bolesti bylo by nejlepší s ním vůbec nehýbat. Rozhodnout se musí teď.

Zůstane s Harrym, zajmou ho možná zavřou a nebo zabijí. Když ho tu nechá na pospas Brumbálovi a té jeho skupiny…. Eh. Tak tedy možnost za třetí. Vezme Harryho a zmizí odsud. Ale Harry bude mít hrozné bolesti. A kdyby se s ním chtěl přemístit… Ještě větší bolesti. Tak jako tak. Musí se rozhodnout!

Severus se na něj otočí. Ví co asi se honí hlavou jeho Mistra. Sám by v této situaci být nechtěl. Voldemort ho konečně vzal na vědomí, ale svůj pohled pořád upíral na - zrovna teď klidného - chlapce.

Odhodlal se a promluvil: "Pane, chlapec potřebuje lektvary a pomoc lékařů. ( Další rána do dveří ) Mám podezření na něco co nedokáží vyléčit ani lektvary. Tedy já. Mohou mu pomoc jen specializovaní lidé. Já jich několik znám ale… ( Další rána. Ty dveře dlouho nevydrží…) V těchto podmínkách… Snad by mu mohli pomoc, členové Fénixova řádu. Mohou ho dostat do nemocnice." Dokončil a také svůj pohled upřel na dveře. Temný pán se rozhodl. Musí to udělat. Pro dobro obou. Jiná volba teď podle něho nebyla rozumná. A jestli později toho zalituje…

Dveře už držely silou vůle. Kouzla byla pryč. Někdo je musel uvolnit. Moc by za to nedal, že to byl Brumbál.

Další silná rána. Tak. Poslední vteřiny a dozví se pro co se jeho Pán rozhodl.

Řád mu nic neudělá. Je informátor. Nesmí mu nic udělat. Ale co by udělali kdyby tu našli pána Zla? Nechtěl ani domyslet. Spousta mrtvých a krve. Ráj pro Šedohřbeta né pro něj.

Další rána. Ještě jednou a dveře povolí…

Voldemort se podíval na dveře a přelétl pohledem na Harryho. Dvěma dlouhými kroky došel k velkému letišti. Sedl si na něj.

Díval se na Harryho. Nejkrásnějšího člověka, kterého kdy potkal.

Člověka do, kterého se zamiloval, kterého chtěl zahrnou svou láskou, kterého chtěl hýčkat a opečovávat.

Musel to rozhodnutí udělat. Pro dobro obou dvou. Shýbl se k Harryho ústům.

Severus je pozoroval. Chtěl odvrátit pohled, ale nemohl. Byl jako přikovaný pohledem k té scéně. Jak se jeho Mistr sklání k těm nádherným a plným rtům. Jak je kousíček od nich!

Voldemort opravdu byl jen kousíček od těch kouzelných rtů! Najednou se stalo něco nečekaného.

Harry otevřel oči. Nádherné smaragdy se na něj podívaly. Voldemort měl pocit, že nemůže dýchat. Sklonil se dolů. A než se dotkl těch rtů stihl zašeptat: "Odpusť! "

Dveře se v té chvíli rozletěli dokořán.

A Voldemort udělal to, pro co se rozhodl.

Konec 4. kapitoly.

Jo a děkuji jako vždy Mysty za beta-read. Jo a za ten název kapitoly taky děkuju.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama