Moc se omlouváme, ale vůbec nestíháme. Tahle kapitolka je na glosy slabší, ale snad vás pobaví. Moc vám děkujeme za úžasné komentáře! Enjoy :D
Autor: Kleo
Beta-read: Mysty
Glos: Abigail & Ellie
Pár: LV/HP
Přístupnost: 12+
Varování: silně OOC, "romantika"
3. kapitola: Nezapomenutelné
Začal kašlat. (:D) (Typická reakce na Voldemortovu přítomnost. Někdo po něm začne vrhat Avadu, někdo holt kašle.) Pitomý kašel! Asi jsem opravdu neměl courat venku, když je podzim. Říkal si v duchu Harry. Konečně když dokašlal a uklidnil se, podíval se pořádně na Voldemorta (Větná stavba se nám opět poněkud hroutí, zavolejte zedníky). Vypadal jako v Tajemné komnatě. Jenže je teď starší. No pořád lepší než vzhled, který měl po tom, co vystoupil z lektvaru na hřbitově (Tak Harry místo toho aby řešil, kde se vzal u Voldemorta a jak přežije tento střet, řeší, jak Pán zla vypadá?).
Zato Voldemort byl naprosto mimo obraz. Harry se hrozně rozkašlal. Jestli něco chytil…_Musí zavolat Severuse, aby ho prohlédl a dal mu nějaké lektvary. (Och, tak Harryšek chytil rymišku? Chuděrka naše mrňavá.)(Look at your life, look at your choices...) Nemůže připustit, aby Harry trpěl, když tomu může zabránit. (Voldemortovo chrabré srdce se po těch letech opět rozbušilo.) Znovu obrátil pohled na chlapce. Ten si ho se zájmem prohlížel. Asi se mu líbí, jak teď vypadám. Pomyslel si Voldemort. (Kleo: Návrat nesmyslně rozdělených vět)
Chlapec se už, už nadechoval, aby vyslovil svou otázku, ale to nadechnutí vyvolalo další záchvat kašle. (Tak nedýchej!)(kéž by)
Voldemort zvedl pravou ruku (a rozbil chlapci frňák) a chtěl chlapce pohladit. Ale uprostřed pohybu se zastavil. Má na to nárok? Má nárok se dotknout něčeho tak krásného? (Jdi do toho. Nanejvýš muněco rozdrtíš…) (…třeba jeho rozkošnou hlavinku.) Ale přesto neodolal (a začal drtit).
Dlaň položil na chlapcovu hlavu. (Jak to, že ho Potter aspoň nekousne?) Vlasy pod rukou byli (bylY, sakra!) nádherně jemné. Jako hedvábí. (Voldemort totiž obvykle tráví čas osaháváním hedvábných šátků.) Pomyslel si Voldemort. Taky se pod dotekem nádherně leskly (z toho, jak na ně dopadaly Voldyho slzy dojetí). Viděl, jak Harry pod jeho dotekem ztuhl a obrátil na něj oči. Ach ty oči! Mohl bych se do nich dívat věčnost, a přesto by mě to pořád bavilo. Nebo se v nich i utopit. (Utop se! Prosííím!)
Ale Harry se přesto chtěl na něco zeptat. Cítil, jak se chystá nadechnout. Ne. Nemůže kvůli otázce prožít další záchvat kašle! (Už mu vyrvěte plíce, ať dá pokoj!)
"Víš, Tome… Ty jsi tak strašně sexy a úchvatný, ale nemyslíš, že je tohle fakt divný, když jsi mi zabil rodiče a tak vůbec?" dostal ze sebe nyní již lehce přidušený chlapec. "Taková maličkost přece nezničí naši nehynoucí lásku, Harry," oponoval Voldemort.
Umlčel ho tím, že mu dal ukazováček pravé ruky na rty. Vypadalo to jako křížek (Náhrobní!). Rty pod prstem vydechly. Byl to úžasný pocit cítit ty nádherné plné rty. Sice se jen dotýkali jeho prstu ale i přesto…
"Chceš se na něco zeptat, viď?" Optal se Voldemort hřejivým hlasem (Pro změnu si ho předtím dal do mikrovlnky). Nechtěl, aby chlapci naskočila husí kůže. (Vzhledem k jeho chování bych očekávala spíš telecí.)
Harry jen pokýval hlavou. "Proč jsi zde?"_Další kývnutí._Voldemort se zhluboka nadechl a vydechl. (Mám někoho opět poslat pro respirátor?) "Protože jsem tě chtěl zabít," odpověděl po pravdě. Pátravě se na chlapce podíval. (Běžná konverzace- "Harry chtěl jsem tě zabít, je to v pořádku?")
Harryho zorničky se stáhly a stiskl ruce v pěst. Vypadal jako divoká kočka před skokem. Divoký dojem mu ještě dodával pocit, že je lepší uhnout. (?) (Myslím, že ani autorka sama neví, co vlastně myslela.)
Voldemort ale chtěl pokračovat. "Jenže teď tě zabít už nechci." Řekl Voldemort. Harry ale stále vypadal nerozhodnutý. A tak radši dodal. "Opravdu! Já se do tebe…. (Chci převtělit a napadnout tak zevnitř Fénixův řád.) " Zakroutil hlavou. Sobě si to dokázal přidat (Co že to dokázal?), že se do Harryho zamiloval, ale říct to osobě, ke(,) které to cítíme. Ne. To jednoduché opravdu není.
(Stejně jako číst tento "slash"!) (Autorka zjevně neví, kde je tlačítko Enter.) Najednou ucítil něčí prsty, jak mu lehce pohladily vlasy. Spíš jen tak, aby si to vyzkoušel. Voldemort otočil hlavou a podíval se na Harryho. Ten už seděl a pravou rukou mu hladil vlasy. Voldemortův ukazováček už dávno nespočíval na jeho rtech. Sjel spolu s nedořečenými slovy. Harry si dodal odvahy a sedl si vedle Temného Pána. Voldemortovi se rozšířily oči překvapením. Ty prsty v jeho vlasech. Hmm. Příjemné. Dotyk lehký jak motýlí křídla. (Představila jsem si Voldyho, obletovanýho motýlkama.) Harry se znovu nadechl. Tentokrát to nevyvolalo záchvat kašle tak mohl pokračovat: " Ty ses do mě…." V jeho hlase byla otázka na, kterou možná znal odpověď, ale také jak Voldemort doufal, že tam je i odpověď pro tuto otázku. (Bože! Usekejte jí ruce, ať už nikdy nemůže psát a ohrozit tak lidstvo.) A zní. (Tyhle romantické scény znějí jak návod z Ikey.)Ano. Ne nemohl mu to říct. Alespoň né teď. Tak jo. Ale jak odlákat pozornost? (Já jí ty tečky vymažu backsapacem!)
Pohled mu padl na jejich oběd. No jistě! Jak mohl zapomenout! Oběd. "Máš hlad?" Další otázka místo odpovědi. Pomyslel si Harry. (Wuuuáááá) Ale musel uznat, že hlad měl. A velký. Naposledy jedl snídani v pět ráno a to je dost dlouho. Takže jen přikývl. (Já už nemůůůžuuu, ještě jedna tečka a jdu si nabrousit sekeru!)
Voldemort se usmál. Natáhl se pro tác. Najednou mu něco došlo. Ti skřítci. Proto se na něj dívali jak na blázna. On místo večeře řekl oběd. No tím se vše vysvětluje. (Nechci zpochybňovat tvou inteligenci, ale myslím si, že to opravdu NEBYL ten důvod.) Harryho přítomnost ho tak vyvedla z míry, že až ztratil pojem o čase. Sám nad svou hloupostí se ušklíbl.
Podíval se na Harryho, ale ten se díval na něco za ním. Voldemort se tam také otočil a uviděl… (Abigail a Ellie s brokovnicí v ruce.) (Netvářily se vůbec sympaticky.)
Nádherný západ slunce. Zlatá koule se koupala v červáncích. Bylo to překrásné. Najednou ucítil, jak se Harry vedle něj zavrtěl a snaží se vstát. (Autorka asi nikdy neslyšela o rozdílu mezi minulým a přítomným časem.) Voldemort v tom mu chtěl už, už zabránit, ale bylo pozdě (Harry se s výkřikem "Né, Voldemort mě miluje!" vrhl z balkónu).
Harryho nohy měkce stouply na koberec. Pomalu a opatrně šel až k oknu. Když k němu došel, otevřel jej. Pokojem se náhle roznesl podzimní vzduch. Sice studený, ale stále trochu teplý. (Jen bisexuál může být "studený" a "teplý" zároveň!)
Harry stál uprostřed okna, otočil se na něj a natáhl pravou ruku. Chtěl, aby k němu šel. Vypadal nádherně. I západ slunce za ním bledl. Chlapec se ještě rozpustile usmál. Voldemort se nenechával dlouho pobízet. Rychle vstal a přistoupl k chlapci jako by se bál, že Harry si to ještě rozmyslí. Ten si to ale nerozmyslel.
Voldemort ho objal. Čelem k sobě. Z Harryho se mu až zatajil dech. Harryho vlasy se obarvilY lehce do červena (do hromady) od červánků. Lehce pootevřené rty se nabízely k polibkům. (Blééé)
A Voldemort neodolal. Přitiskl svoje rty k chlapcovým rtům. BylY opravdu měkké. Poddajné. Ach. Co by za to dal, kdyby se mu dobrovolně otevřely. Posteskl si Voldemort. Ale rty k jeho překvapení se otevřely. Hbitě prostrčil jazyk dovnitř. Ach! (Ona opravdu plánuje zahubit lidstvo náletem teček a slizu.)
Harryho chuť byla nezapomenutelná. Chutnal….Teď ani nevěděl. A nechtěl o tom přemýšlet.
Najednou cítil, jak Harryho tělo v jeho náruči ochablo (Umřel ze smradu ve Voldyho ústech). Málem by spadl na zem, kdyby ho nezachytil. Voldemort si ho znovu přitáhl do náruče. Toto nikdy nezažil. Je to jejich první polibek! Je to nezapomenutelné. (Já bych teda řekla, že to je na zabití.)
Polibek skončil. Ale nahradil ho vášnivější, dravější, ale stejně jemný a láskyplný. (Tahle povídka je tak dokonale učebnicový přklad OOC! Až se mi chce plakat.) (Podala bych ti kapesník na utření slz, ale zrovna nabíjim brokovnici.)
Když Voldemort chtěl Harryho odnést do postele, stalo se něco, co nečekal. Vůbec to nečekal a proklínal se za to. Stalo se, že… (Do pokoje vtrhnul Superman a odnesl Harryho ve svých ocelových pažích z tohoto domu neřesti se slovy "Nech mého manžela na pokoji, ty hadí ksichte!") A+
Konec 3. kapitoly!
Jo a děkuju Mysty za ten beta-red. I když jsem tam měla hrooozně chyb. Měla jsem prostě den pod psa. (Děkovat za betu? Sním či bdím?) (Já asi nejsem ta pravá na kritizování beta readerů, ale… tohle je fakt děsná práce, Mysty.)
Nade | 
Mně se chce plakat! Glosy jako vždy výborné, jen "příběh" je s každou další kapitolou zdegenerovanější a zdegenerovanější :-(