PTVD- Kapitola druhá

18. ledna 2012 v 17:36 | Abigail Osbourne |  Pro tebe vše drahoušku
Další kapitola PTVD je tu pro vás, moc děkujeme za krásné komentáře. Snad se i tato část bude líbit.
Enjoy! :D

Autor: Kleo
Beta-read: Mysty
Glos: Abigail & Ellie
Pár: LV/HP
Přístupnost: pro všechny
Varování: silně OOC, "romantika"

2. kapitola: Přemýšlení
Šel pomalu po svém panství. Hlavou mu ještě běhaly obrázky Harryho ve své postely. (Posteli, já tě praštím do hlavy!) Ach. Jak rád by získal jeho srdce! (Vyrvi mu ho z hrudi a neser!) Viděl přímo před očima, jak se mu pomalu zvedá a zase klesá hruď (Já mu ji zastavím!). Opravdu (Ano, opravdu!). Nikde nemůže být nic krásnějšího a čistšího než ta osoba, která mu teď oddechovala v jeho peřinách. (Čistšího?! Vždyť se dneska ještě nesprchoval.) Před lordem Voldemortem se objevily dveře. (Už zase?) (Zjevení tajemných dveří, část druhá) Ušklíbl se. (My se šklebíme furt.)
Domácí skřítci asi dostanou psotník, až ho uvidí (Jako proč?) (Asi proto, že ho vzrušuje jeho adolescentní nepřítel.) (Pedofílie, la la lááá). Vždy si jednoho zavolá, když něco chce. (Já myslela, že pro tento účel má Nagini. Asi svou úchylku rozšířil i na domácí skřítky.) Když nad tím tak uvažoval. Nikdy v kuchyni nebyl (Co ten ví o životě?). Asi se to teď změní. Chytl za obě kliky do jídelny. Byli(y) to dvoukřídlé dveře. Otevřel a…
~*~
hluboký nádech a dramatická pauza
~*~
Uviděl asi padesát až šedesát skřítků (Šedesát skřítků na jednoho Voldemorta?) (komfortní služby) jak kmitají u jednoho velkého kuchyňského stolu. Zajímavé (ani moc ne). Tolik kmitajících se tělíček najednou ještě neviděl. Byl teprve začátečník, ale Nagini ho zatím svým vlněním dostatečně uspokojovala."Ticho!" Vykřikl na ně ledovým hlasem, strčil si ho totiž předem do mrazáku. Všichni skřítci se na něj naráz otočili a poklonily se. Jeden skřítek si asi dodal odvahy a řekl pisklavým hláskem: "Co si pán přeje? Udělali jsme něco špatně? Chce od nás pán něco?" Skřítek byl ještě stále pokloněný.
Voldemort se ušklíbl. No co asi by tu chtěl (Má vůbec smysl komentovat stavbu této věty?). Samozřejmě nezabloudil ve svém sídle! Hloupé otázky! (No co, hloupé otázky v hloupé povídce.)
Už na ně chtěl pokřiknout co si to dovoluje, když si vzpomněl na tu božskou bytost, která mu oddechuje v peřinách. (Některým lidem by se měly zabavit klávesnice a usekat prsty. Omlouvám se za výlev hluboké frustrace.) (Nemáš se za co omlouvat. Btw: ještě nás čeká 23 kapitol.)
"Nééé!" vykřikla Ellie a vrhla se z útesu. Vztek z něj okamžitě vyprchal. Všechen. (Z autorky demence jen tak nevyprchá! Chce nás utečkovat k smrti.) Zajímavé co se s ním děje (To teda). A to Harryho viděl jen v bezvědomí. Nechtěl ani domyslet, co by se dělo až se probudí (Chápete někdo souvislost těchto vět?). Ach. Na tváři se mu vyrýsoval drobný úsměv. Velmi svalnatý úsměv._Skřítci vypadali zmateně (To jsme my taky). Voldemort se zatím probral ze svého snění o krásném chlapci a vrátil se do přítomnosti. (Já myslím, že sama autorka žije v jakési alternativní realitě.)
"Chci oběd. Pro dva. Něco velmi dobrého," začal Voldemort (stal se z něj homosexuální vojenský velitel) a v duchu si začal rýsovat sebe a Harryho. (Nikoliv velitel, ale projektant.) U jednoho stolu. Najednou se mu do hlavy vkradla nejistota. "Když se vám to nepovede, dám vás zmrskat! Všechny!" (Tak přeci, velitel) Přeměřil si je pohledem tmavě hnědých očích (Co tam dělá to ch?). Nikdo ze skřítků se neodvažoval namítnout byť jen jediné slovíčko. Voldemort se ušklíbl a otočil se na podpatku a zamířil do svých komnat za Harrym.
Za takových 10 minut
Konečně! Dorazil před dveře své komnaty. Celou cestu přemýšlel o tom, jak Harryho ubezpečí, že je v bezpečí (Co to má být?), a aby tu zůstal. Musí tu zůstat. Jinak…Ani sám nevěděl (Jeho srdce by puklo žalem a steskem po jeho andílkovi! Zbláznil by se a možná i zabil! Nedokázal by bez něho žít.) (Ty ses teda rozjela…). Pomalu a opatrně začal otevírat dveře, aby jim náhodou neublížil. Po úplném otevření dveří se mu naskytl božský obrázek. (Ježíš ve spodním prádle se mu rozvaloval po posteli.) (Pozor! V bederní roušce, Ellie.)
Harry ležel uprostřed letiště a klidně spal, Boeing 747 tiše přelétával v pozadí. Asi jak se obrátil ve spaní zatímco byl on pryč se mu vlasy rozhodily po polštáři (!). Udělala se mu tak černá svatozář. Ta gumička, kterou je měl svázané, se válela hned vedle jeho hlavy. Jednu ruku měl pokrčenou na břiše a druhou měl položenou na čele. Vypadal naprosto neodolatelně! (Princeznička spanilá, Voldymu se zlíbila.)
Voldemort zavřel dveře a potichu přešel k postely (Ellie má prý chuť okusovat stůl). Chvíli se na něj díval ze stoje, ale pak ho napadlo, že by si mohl sednout (A proč ho nevojet na stojáka?). Opatrně si sedl na svou postel. Teď vlastně už nebude jen jeho. (Si věří, hošánek.) Ale i Harryho. Ale kdo by nechtěl sdílet postel s někým takovým? Snad jen mentální blázen. (Ztrácím přehled, koho tím myslí, sebe?) Voldemort svraštil čelo.
Co když už Harry někoho má? No to by bylo jednoduché - zabil by ho. Ať by to byl třeba jeho nejvěrnější Smrtijed! Ale pochyboval o tom. Severus a Lucius byli jeho nejvěrnější. Severus ho měl na očích celých 5 let studia a ani si ho nevšiml. A Lucius? Ten má manželku a syna. (Fascinuje mně uvažování autorky - Harry, puberťák, totiž evidentně nemůže chodit s nikým svého věku.) I když jí podvádí, ale nikdy by si nedovolil šáhnout na něco, co je jeho (On je tvůj syn? Incééést!). Ušklíbl se. (Už zase? To mu Albus dal citrónový bonbón?) Nikdo si to nedovolil. Obrátil svůj zrak k chlapci. Asi se za chvíli probudí. (Voldemort je Trelawneyová v přestrojení.)
Vedle něj se přemístil skřítek kazišuk. Měl velký tác, který byl snad větší než on sám. Pokynul skřítkovi, aby to odnesl na noční stolek u postele. Skřítek se uklonil a s tichým: "Lup" se přemístil. Nejspíš do kuchyně. (Kam jinam! Asi do svého apartmánu s vířivkou a s předplatným týdeníku Pleteme s Lockheartem.) Voldemort se podíval na "jejich" oběd. Nic z něj neviděl, protože byl přikrytý pokličkami. (Tak proč se na něj díval?) (Logika hadr.) Zrovna chtěl na jednu sáhnout, aby se podíval, co to bude jíst, když v tom se Harry zavrtěl.
Voldemort na něj upřel své oči. Uviděl, jak se chlapci pomalu zvedají víčka a odkrývají hluboké smaragdy, jež začal okamžitě těžit. Když chlapec otevřel oči úplně a uviděl nad sebou lorda Voldemorta začal… Zvracet, vraždit, utíkat!
Je zajímavé, jak moc můžete některé lidi nenávidět, aniž byste je kdy potkali.
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ilay^^ Ilay^^ | Web | 18. ledna 2012 v 19:26 | Reagovat

Holky, já vím, že vy z toho nejste nadšené...xD :D ale je to dokonalé stejně jako ta předchozí a těším se na těch zbylejch 23 kapitol...xDD hehehee...xDD
JInak k těm vašim komentářúm, te boing 747 a to s těma smaragdama...xD válela jsem se po zemi :D nemělo to chybu :D, ale neužila jsem si to tak moc, protože se nemůžu smát TT_TT :D to je z toho tělocviku :D
netrpělivě čekám na další kapču :D

2 Sharlaid Sharlaid | 18. ledna 2012 v 20:03 | Reagovat

Velitel - ne, projektant :-D Boing 747 :-D Já sedět na pružině, tak prorazím hlavou strop :D
Skvělé glosy, dokonce se mi zdály ještě vtipnější než minule!

3 Sali Sali | 18. ledna 2012 v 23:02 | Reagovat

Dokonale :DDD Ten Boening ma dorazil :DD To sa autorka sekla v pisani alebo tam to letisko vazne patrilo?? Uzasne glosy :) Keby som mala povodnu autorku poviedky objektivne posudit bolo by to za a-linia pribehu je nulova,je absurdne,aby voldy v ramci jednej kapitoly niekoho uvidel a sialene sa zamiloval(a cele dve kapitoly sa zabaval otvaranim a zatvaranim dveri);za b-tie dvere!dvere,dvere,kam sa pozriem same dvere!mat v dome tolko dveri,tak sa radsej prestahujem.kym sa voldy dostane do izby,tak musi pootvarat a pozatvarat aspon 20 dveri(pomaly a opatrne,ako povedala autorka);za c-bodky.v zivote som nevidela tolko bodiek!prerusa to celkovu plynulost textu(aj ked zacinam pochybovat,ze tam nejaka vobec je) a ak to bude takto pokracovat,myslim,ze budem mat pravo si mysliet ze autorka nedokaze vytvorit viac nez 6 slovnu vetu! To by boli asi tak tie hlavne veci,co by som chcela vytknut a myslim ze keby si ich autorka zobrala k srdcu,tak by mohla celkom dobre pisat :)*ma velke nadanie na sladke zvasty,ktore(ak mate prave vhodne citove rozpolozenie) sa dobre citaju* Takze este raz,vase glosy su vyborne,vtipne a proste uzasne a dufam,ze co najskor ptibudnu nove kapitolky :) fandim vam ;)

4 moon moon | 18. ledna 2012 v 23:07 | Reagovat

Teda já komentuji dost málo, ale tohle musím - NAPROSTO SKVĚLÉ, jsem ráda že i někdo má při čtení některých povídek pocit že "autor" se učil psát v psychiatrické léčebně a v životě své veledílo nečetl. Jak se zdá tak vaše glosy jsou lepší než celá povídka – gratuluji :D

5 Nade Nade | Web | 18. ledna 2012 v 23:27 | Reagovat

Merline, to snad není možné! Povídka si zaslouží nějaké ty korekce, ale je jich tolik, že se přes glosy trochu ztrácím v ději. O co že tam jde? :-)
Boeing jsem bohužel nestihla  (abych prchla) a Voldy zřejmě taky ne, protože mu cesta z kuchyně trvala 10 minut. Zabloudil? No jó, vždyť on tam vlasně nikdy před tím nebyl!
A pak se podíval na oběd a žádný neviděl... měl by si půjčit miláááškovy brýle.
Tohle je naprosto strašné, takže už netrpělivě vyhlížím další kapitolu. XD

6 keishatko keishatko | Web | 18. ledna 2012 v 23:55 | Reagovat

ja umieram *dusím sa vlastným vankúšom aby som nezobudila svojim híkavým smiechom celý barák* toto je aj na mňa moc...teším sa na pokračovanie :D

7 Basi Basi | 19. ledna 2012 v 9:16 | Reagovat

Teď jste mi tak krásně zlepšily ráno. Doufám ovšem, že se k vám nikdy nedostane žádná má povídka :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama